Fuad Alymani – GAZA!

Bezvládné dětské tělo se vznáší v rudém prázdném prostoru, jako by levitovalo. Pod ním se rozkládá stylizovaná krajina dětských kreseb. Kolo, loďka, dům, strom, postel. Výjevy z dětského světa rozmetaného válkou. Jiné dítě s dudlíkem v puse. V jeho hrudi zeje díra, kterou prosvítá pustý horizont. Dítě, na jehož hlavu míří letecká puma. Protagonisty kreseb Fuada Alymaniho jsou palestinské děti, které v Gaze představují téměř polovinu populace. Jejich život byl už před současným konfliktem těžký, ale od října loňského roku se pro mnohé z nich změnil v noční můru. Tisíce zemřely pod troskami domů, při bombardování v uprchlických táborech, ale i přímo v nemocnicích, další umírají kvůli podvýživě.

Podle zpráv OSN zabily izraelské útoky v Pásmu Gazy od října loňského roku více než 36 000 Palestinců, více než polovina z nich jsou ženy a děti. Toto číslo nezahrnuje úmrtí v důsledku podvýživy nebo nemocí, které by za normální situace byly léčitelné. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu vyzval Izrael k okamžitému zastavení bojů ve městě Rafáhu, ale ve chvíli, kdy vzniká tento text, Izrael nepolevuje v útocích na hustě osídlené oblasti, kam už před válkou uprchlo více než milion lidí z ostatních částí Pásma Gazy. Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, umírají další nevinní.

V kontextu české politiky se výstava přidává k hlasům obracejícím se na místní politickou reprezentaci, aby využila své pozice v roli spojence Izraele a apelovala na ukončení brutální války v Gaze, jejímiž oběťmi jsou desetitisíce nevinných Palestinců. Výstava GAZA! se také obrací na každého z nás. Umění nemůže zastavit bomby, uzdravit raněné a nakrmit hladovějící. Může však dát hlas těm, kteří trpí. Může je učinit viditelnými v ulicích Prahy a pohnout nás k činům. Proto je tato výstava s vykřičníkem.