František Bílek – Poutník v bezčasí

František Bílek (1872–1941) je považován v kontextu českého výtvarného umění za synonymum symbolismu. Jeho jméno je spojováno hlavně se sochařskou a řezbářskou odnoží výtvarné tvorby, neméně kvalitní jsou ale i jeho kresby a grafiky, zpravidla tvořící jakýsi předstupeň Bílkových sochařských děl.

„V nich autor nacházel prvotní tvar a podobu díla, které následně realizoval převážně ve dřevě nebo v kameni,“ říká Gabriela Pelikánová, kurátorka výstavy, „Dodnes je Bílek považován za zcela ojedinělý fenomén v kontextu nejen českého, ale i světového výtvarného umění, jeho tvorba přesahuje do mystických rovin, nesoucích v sobě filozofické, náboženské, ale i literární stopy.“

Bílkovým celoživotním tématem se stalo hledání smyslu života a autorovo tápání v oblasti osobní ale i kolektivní viny a následného trestu. Jako člověk ryze věřící si Bílek vytvořil vlastní pohled na svět, který svým zcela originálním způsobem předával dál.