Fráňokalypsa

Adresa Fráni Šrámka 5 v Ostravě Mariánských horách dříve naváděla studenty technického učiliště do budovy školních dílen. Dnes ta samá stavba plní odlišnou funkci. Zhruba od roku 2007 si zde začalo pronajímat prostor reklamní studio a pár hudebníků. Během následujících let se budova rozrostla o výtvarníky, dílny, fotografické a oděvní studio a především velice specifickou kalerii s čupr uměním Saigon. Postupně se zde začalo budovat jakési lowcost zázemí pro nejmladší generaci umělců, čerstvých absolventů Fakulty umění, které zde přitáhla vidina nízkých nájmů a hlavně v Ostravě ojedinělého prostoru mající až téměř punkový nádech tvůrčí svobody nebo také možnost vytvořit uměleckou komunitu vzájemně se potkávající v útrobách jedné stavby, navzájem se ovlivňující a společně tvořící. Velkou zásluhu na tom nese rovněž kalerie s čupr uměním Saigon, která zde dvakrát měsíčně pořádá výstavy. 
     Budova však léty chátrá, skrze děravou střechu protéká voda a v zimě se chodbou linou zvuky drkotání zubů, jelikož objekt není vytápěný, pouze se zde při mínusových teplotách temperuje, aby nezamrzla voda. Podmínky pro tvorbu umělců či životnost obrazů, hudebních zařízení atd. nejsou tedy nijak valné. I přes to je momentálně téměř každá místnost budovy obsazená.
     Budoucnost Fráni Šrámka 5 je však velmi nejistá. Nad prostorem visí hrozba prodeje a tím i konec jediné umělecké komunity Ostravy. Neustále se diskutuje o uzavření prostor a nájemci tedy žijí ve strachu, kdy obdrží výpověď a budou nuceni budovu opustit nadobro. Je to v podstatě neustálý koloběh naděje a zklamání, který se rok co rok opakuje a nikdo neví, co bude dál, kdy má začít balit kufry.
     Fráňokalypsa je jakousi reflexí stávající situace, podané formou béčkového hororu, který nikdy nevznikne. S groteskností ostravským umělcům vlastní ukazuje na neustálý koloběh desinformací o uzavření Fráni Šrámka 5 a zarputilost jejích obyvatel, s jakou se snaží udržet si to jediné místo, ve kterém mohou svobodně tvořit, a kvůli udržení si své tvůrčí svobody jít až „přes mrtvoly“.

O autorech:

Michal Zych (*1987) je absolventem Fakulty umění Ostravské univerzity, ateliéru dříve nazvaného Nová média, nyní Video-multimédia-performance pod vedením Jiřího Surůvky. Michal žije a pracuje v Ostravě jako grafik na volné noze a je jedním z kurátorů galerie Saigon. Kromě galerie Saigon se Michal podílí i na ostravské PechaKucha Night a aktivně zasahuje do kulturního dění Ostravy.
Byl i kurátorem několika prostor, kde vystavoval mladé začínající umělce. Ve své tvorbě se Michal věnuje především objektům a instalacím, občas také zabrousí do média malby, videa a performance.

Bára Mikudová (*1992) je především malířkou, i když občas od malby odbíhá k médiu animace, videa či digitální koláže. Rovněž absolvovala stejnou fakultu i ateliér jako Michal Zych. Společně se
v ateliéru potkávali pouze jeden rok a to Bářin první a Michalův poslední. Mikudová také žije a pracuje v Ostravě jako odborný asistent na Fakultě umění, v ateliéru Video-multimédia-performance.
Stejně jako Michal má ateliér v budově na Fráni Šrámka 5. Je externím kurátorem galerie Jáma 10 a podílí se na organizaci nejstaršího performance festivalu v ČR – Malamut.