Ester Parasková – SCRAP

Výstava SCRAP představuje nejnovější práce Ester Paraskové, které se vyznačují prvky sériovosti, repetitivností motivů, v jistém smyslu doslova „mechanickou reprodukcí téhož“. Aktuální výstavní projekt zachycuje její autorskou tvorbu v okamžiku signifikantní proměny: Ester se od kritiky institucí, jakými jsou škola či rodina, formulované z hloubky osobní prožité perspektivy, přes politickou satiru přesouvá k záměrně „tematicky bezobsažné“ formální hře s atributy „machismu“ v prostoru západní civilizace. Současně se ale ve své imaginaci nechává inspirovat aspekty westernové estetiky či principy dějin západního umění.

V plátnech rozšířená kresba s prvky spontaneity či automatismu, ale i vědomě naučených vizuálních zkratek, tak diváka konfrontuje s různými prvoplánovými symboly, fabuluje spletité a nejednoznačné narativy a vytváří řadu kognitivních pastí. Nejnovější série se obrací k problematice a tématu boje, konfliktu, machismu, v oblasti jejího zájmu stojí také komplexita industriálních strojů. Ester Parasková zde deformuje jednoduchou a prvoplánovou symboliku, gestickou a syrovou malbu doplňuje osobitou rebelující lyrikou. Proces své tvorby připodobňuje „performativnímu obdělávání kusu špinavého ubrusu“.

Ester Parasková (*1993) je vycházející českou umělkyní, v jejímž centru zájmu stojí tvorba na pomezí malby a kresby. Její práce na první pohled zaujme svým nekonvenčním, stále se vyvíjejícím dynamickým stylem malířské exprese a figurativní zkratky. Mimo techniky kresby a inklinace k olejomalbě, jsou základními formálními aspekty jejího autorského rukopisu balancování na hranici hmoty, tíhy a lehkosti, současně ji zajímá určitý princip nedbalosti v přísném kontrastu s precizností. Ester Paraskovou zajímá hra na hranicích „vysokého a nízkého“, rozvíjí tenzi na úrovních jako „špína“ vs. elegance, křehkost vs. drsnost. Její vizualita upomínající na „dětskou kresbu“, „automatické psaní“ či fragmenty komiksové figurace nese v plátnech současně i silný narativní potenciál. Obrazy Ester Paraskové tak podávají výpověď o světě, v němž žijeme, o vnitřních krajinách našich životů či paměti, již ztrácíme a znovu nalézáme.

Kurátor: Pavel Kubesa