Životní krédo asi nejznámější české operní hvězdy Emy Destinnové Vita somnium breve (Život snů je krátký) uvede multimediální výstavu, která představí nevšední soukromý i profesionální život pěvkyně.

Návštěvníci uvidí cca 100 velkoformátových fotografií upravených LightJet technologií a videopasáže z hudebního dokumentu “Samota duše mé…”.

Místo konání: Galerie věže, denně, kromě pondělí, 10.00 – 18.00 hod.

Vstupné v rámci vstupu na věž.
Bude-li kvůli nepřízni počasí věž v listopadu uzavřena, vstupné zdarma.

Autoři: František Laudát, Martin Dostoupil
Kurátoři: Jana Černá, Jiří Štilec
Produkce: Martin Dostoupil – Co&Pub;
Výstava se koná pod záštitou Karla Schwarzenberga a náměstka primátora Václava Novotného.

František Laudát:
“… Nemá až tolik smysl vypočítávat, s kým a kde Ema vystupovala a v jakých rolích. Svět ležel Emě u nohou stejně, jako početné zástupy obdivovatelů. Rozhodujícím klíčem k úspěchu byl její hlas, který neměl kazu. „Poutala na něm temná barva, která činí soprán dráždivým, zejména, je-li přechod do výšek přirozený a vysoké tóny dostatečně svítí. A hlavové tóny Eminy zněly jako z nebe. Přitom byl celý rozsah ideálně vyrovnán bez znatelného předělu rejstříků a zpěv se opíral o dech, takže působil dojmem snadnosti. Dokonalá technika sloužila fyzicky krásnému hlasu, který měl v sobě něco nadzemsky čistého a tím víc překvapoval dramatickým výrazem, jakmile vyjadřoval vášeň“, napsal kdysi Václav Holzknecht…

Samota, nenaplněná láska, zklamání z lidí lemovaly poslední etapu jejího života. Nikomu nestála za pomoc, uznání a pochopení. Dokud budeš šťasten, budeš oplývat přáteli. Jakmile se kolem tebe setmí, zůstaneš sám. 28. ledna 1930 přišla smrt. Honosný pohřeb v Praze už nebyl pro ni, ale pro špatné svědomí tehdejší společnosti. Sotva by o něj při její povaze stála.”