Eberhard Havekost. Logik

Galerie Rudolfinum uvádí výstavu německého malíře Eberharda Havekosta, jednoho z čelních představitelů nové generace malířů, kteří ve své tvorbě používají digitální vizuální jazyk. Výstava nazvaná Logik je autorským výběrem prací Eberharda Havekosta za posledních přibližně deset let, které má český divák možnost zhlédnout úplně poprvé.

Autor zde pracuje s materiálem, jenž nás každodenně obklopuje, ať už v žité či zprostředkované realitě. Předlohou pro umělcovu precizní malbu jsou především televizní či tištěné reklamy nebo vlastní fotografie, v nichž se opakovaně objevují motivy přírody, portrétu a lidské figury, architektury a také nejrůznějších dopravních prostředků – karavanů, aut a letadel. Prvek opakování je v Havekostově tvorbě důležitý stejně jako neustálé sledování proměny času. V souvislosti se současným obrazem se musíme znovu ptát, co je to motiv, co název, forma a obsah. Havekostovo dílo tyto otázky pojímá netradičním způsobem, který se vymyká jednoznačné kategorizaci.

Kurátor výstavy Petr Nedoma říká: „Východiskem Havekostovy tvorby je především fotografie, prakticky jakákoliv, kterou promyšleně upravuje v počítači. S použitím fotografie se snaží vytvořit obraz, který, i když zdánlivě věrně popisuje cosi z reality, směřuje od prostého popisu směrem k jádru nepředmětného sdělení. Vývoj jeho tvorby směřuje k redukci významů zobrazení a tím ke stále větší převaze děl, jejichž jediným tématem je obraz sám o sobě, zdánlivě abstraktní, svým způsobem odcizený svému původnímu účelu zobrazovat realitu. Základní otázkou je hledání nepopisné reality, reality nezatížené lacinými emocemi a banalitou donekonečna se opakujících vyprázdněných sdělení a významů. Neurčitost obrazů je odrazovým můstkem cesty za obraz. Jako nejpodstatnější zůstává obrazová kvalita sama o sobě, nezatížená významy. Mnohdy je zcela nezávislá na zobrazeném motivu. Ten je používán pouze jako podpůrná konstrukce k otevření diskuse o světě zahlceném hypertrofovaným zobrazováním, jež začíná překrývat prostou, nemanipulovanou realitu světa, odsouvanou do pozadí jako něco méněcenného, nevýznamného a pozměňuje její skutečný obsah a význam.“

V širších souvislostech současné malby si můžeme vedle Eberhard Havekosta připomenout dílo Luca Tuymanse a zejména Gerharda Richtera, i když pro něj byla fotografie více prostředkem k posilování významu malby a Richter, na rozdíl od Havekosta, se nikdy zcela nevzdal významu námětu a obsahu zobrazení. Příležitost k přímému srovnání tvorby Havekosta a Richtera bude mít český divák v rámci Česko-německého kulturního jara, jehož součástí je nejen výstava Eberharda Havekosta v Galerii Rudolfinum, ale i výstava díla Gerharda Richtera v Národní galerii.

Eberhard Havekost (*1967) se narodil v Drážďanech, kde také studoval na Hochschule für Bildende Künste. V roce 1999 získal prestižní Karl Schmidt-Rottluff Stipendium. Momentálně působí jako profesor na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu. Mezi významné instituce, kde prezentoval své samostatné výstavy, patří Kunstmuseum Wolfsburg, SCHIRN Kunsthalle ve Frankfurtu či Stedelijk Museum v Amsterdamu. Žije a tvoří v Berlíně.

Výstava v Galerii Rudolfinum přímo navazuje na předchozí představení autorovy tvorby v berlínském centru současného umění Kindl. Výběr prací pro pražskou výstavu koncipoval Eberhard Havekost, kurátorem je ředitel GR Petr Nedoma. K výstavě je vydáván katalog s úvodním textem Petra Nedomy a esejemi od Petra Vaňouse, českého výtvarného teoretika a kurátora, a také Invar-Torre Hollause, švýcarského historika umění.