dvojitá dávka umění: výstavy Milana Lasoty a Tomáše Vaňka
Galerie města Třince vás zve na dvojitou dávku umění:
2 výstavy (20. 1. – 5. 3. 2015)
2 umělci (Milan Lasota a Tomáš Vaněk)
2 prostory (knihovna a kulturní dům)
2 vernisáže v jeden den (úterý 20. 1. od 17 a 18 hodin)
Milan Lasota
Doteky
Galerie města Třince (v kulturním domě), vernisáž výstavy se uskuteční v úterý 20. 1. v 17 hod.
Lasota se narodil roku 1954 v Třinci, kde žil až do roku 1985, potom se s rodinou přestěhoval do Vřesiny, tam v roce 1998 neočekávaně zemřel. Vzdělání měl sice technického směru, ale již v sedmdesátých letech se zajímal o výtvarné umění. Ještě na samém počátku osmdesátých let dělal volné, abstrahující kresby. Potom, v letech 1982 a 1983, nabyla jeho tvorba na intenzitě i na kvalitě. Jako by se v něm zkondenzovaly poznatky a zkušenosti z předcházející doby a spojil je s tím, co poznal u třineckých konceptualistů. Ovšem jeho práce jsou podstatně odlišné. U Lasoty je – přes jasný konceptuální myšlenkový půdorys – všechno spojeno jednak s tělovostí, jednak se zapojováním nejen sebe sama, ale také celé rodiny či přátel, do procesu vzniku díla. K tomu patřily i akce, realizované buď jako součást vernisáží jeho výstav nebo s cílem vytvořit některé práce na papíře. Hmat, doteky ruky, doteky těla – tak bychom mohli charakterizovat jeho kreace. A ještě jeden aspekt je u něj důležitý – celou řadu realizací tvořil v sériích, jež tvoří nedělitelný celek. Teprve v nich se ukáží charakteristiky variant nebo fází, jež jsou nedílnou součástí vyššího, komplexnějšího záměru. Autorova ruka, snad nejčastější nástroj vzniku jeho prací, by mohla symbolizovat typ jeho uměleckého naturelu, ovšem setkání s konceptuálním myšlením jej přivedlo k nové estetické a komunikační praxi. Aktérem i poselstvím umělcových děl byly často tělová motorika a akčnost. Většina jeho prací vycházela z koncentrace na určitá jednoduchá gesta, doteky, stopy, přičemž se postupně obohacovala škála takto zviditelňovaných činností. Rozvinul celou řadu typů záznamu.
Ovšem asi nejzávažnějším a nejobjevnějším celkem v jeho díle je Daktylický slovník. První kresby vznikly roku 1988. Autor sám jej přesně charakterizoval: „Daktylický slovník je volně uspořádaný výběr slov, vytvořených pomocí daktylických znaků pro jednotlivá písmena. Je zhotovený otiskováním nebo obkreslováním ruky s použitím různých odstínů barev. Vzniklé slovo je vizuální text – obraz. …“ V levém dolním rohu je kód, jenž nás informuje, která barva byla užita pro zviditelnění kterého grafému. Lasota objevil daktylický slovník, užívaný normálně neslyšícími v podobě gest rukou. Tak se spojila pro tohoto autora tak charakteristická orientace na tělovost, na důležitost každého pohybu a doteku, s jiným, a priori utilitárním uplatněním jazyka rukou. Možnost spojit písmový znak se znakem/gestem – to bylo konceptem celé této skupiny realizací. Celý koncept se dál rozvíjel a přerušil jej až definitivní odchod tvůrce.
Jiří Valoch (upravený text z katalogu k výstavě Slezský koncept, 2004)
__________________________________________________________________________________
Tomáš Vaněk
particip č. 180
Galerie města Třince (v knihovně), vernisáž výstavy se uskuteční v úterý 20. 1. v 18 hod.
Autorská anotace:
„Participy. Tento termín používám pro akce koncipované pro určité místo či situaci.“
„Nový prostor Galerie města Třince se nachází v budově Knihovny Třinec. Galerijní prostor se skládá ze tří místností a v jedné z nich je umístěna knihovna umění. Svým umístěním je knihovna v galerii permanentně vystavená a to i se svými návštěvníky a čtenáři. Knihovna určuje situaci galerie nevyřčeným požadavkem po tichu a klidu. Lidé často v knihovně šeptají, kolikrát i při samotném aktu vypůjčení knihy. S požadavkem konkrétního „pssst“, jakéhosi povelu k neurčitému poslouchání, chci v rámci daného místa vytvořit audiosituaci pěti poslechových míst, skrze které si návštěvník knihovny poslechne binaurální nahrávky, speciálně vytvořené v místě galerie a reagující na zmíněný fakt přítomnosti požadavku malého „pssst“.“
Tomáš Vaněk (Praha, 6. 1. 2015)
Tomáš Vaněk se narodil v roce 1966 v Počátkách, žije a pracuje v Praze. Od roku 2013 je rektorem Akademie výtvarných umění v Praze. Je laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2001 a výrazným představitelem české post-konceptuální scény. Vaněk patří ke generaci, která na českou výtvarnou scénu nastoupila v polovině 90. let. Jeho tvorbu bychom mohli charakterizovat jako zkoumání prostoru „mezi“ – mezi realitou a fikcí, mezi umělcem a divákem, mezi tvůrčím a rutinním přístupem, mezi soukromým a veřejným, mezi percepcí a vědomím – anebo taky mezi předmětem a jeho stínem. Po absolvování AVU inicioval Vaněk se skupinou Bezhlavý jezdec (1999) projekt pro vývěskovou skříň v ul. Komunardů v Praze-Holešovicích (v rámci výstavy Umělecké dílo ve veřejném prostoru), jejímž smyslem bylo konfrontovat umělecké postupy s každodenním provozem ulice. V této aktivitě pak pokračovala i skupina PAS (2000), která ji rozšířila i do dalších evropských měst – jako formu konfrontace s jiným kulturním prostředím. Otevřenost, jež charakterizuje tuto iniciativu, je typická i pro další Vaňkovy realizace, které označuje souhrnným názvem Participy. Jak sám název napovídá, Vaňkovi jde o zaktivování divákovy percepce a participace na čtení díla. Používá převážně techniku sprejování přes šablony – na zdech galerií i ve veřejných prostorách sprejuje reálně vyhlížející předměty, což vytváří určité napětí mezi realitou a fikcí. Od roku 2005 se Vaněk intenzívně zabývá prací se zvukem a zvukovými nahrávkami.
V rámci doprovodného programu proběhnou galerijní animace pro veřejnost 28. 1. k výstavě Tomáše Vaňka particip č. 180 a 25. 2. k výstavě Milana Lasoty Doteky. Obě animace začínají v 17:00 a jsou zdarma.
