Dvě galerie, dva pohledy, dva sourozenci – Dušan Váňa a Magdaléna Váňová

DUŠAN VÁŇA – SKLIZEŇ / galerie kaple
MAGDALÉNA VÁŇOVÁ – KALEIDOSKOP / galerie sýpka

V galerii Kaple a galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí budou ve stejný den, a to 23. září, zahájeny dvě sochařské výstavy sourozenecké dvojice Váňových. Galerie Kaple představí díla Dušana Váni, jež vytváří nejen hyperrealisticky pojaté antropomorfní objekty ze silikonu, ale také kinetické objekty a zároveň inklinuje k aktuálnímu trendu progresivního digitálního sochařství. Naopak Magdaléna Váňová tíhne k realistickému sochařskému přístupu, který znázorňuje především vnitřní portrét jedince. Vernisáž výstavy vypukne v 18 hodin, na níž zahraje světoznámý český neortodoxní bubeník Pavel Fajt. Výstavy potrvají do 20. listopadu.

Tvorba Dušana Váni je plná výrazových proměn, rozdílných tvůrčích přístupů a svébytného humoru. Často formuje lidské fragmenty s určitou symbolikou tělesnosti či erotičnosti, které přitahují pozornost svojí haptičností. Dokonale provedené umělé náhražky jsou mnohdy uvedeny do pohybu pomocí současných technologií. V galerii Kaple budou k vidění především hyperrealistická díla ze série Plody. Odlišnou polohu Váňovy tvorby představují minimalistické, geometrické a kinetické objekty, často vytvořené na základě matematických či fyzikálních zákonů a systémů.

Využívá digitálně podporované navrhování objektů za pomocí 3D technologií. „Vždy mě přitahovala technika, mechanismy a všechny druhy mechanických hraček. Začal jsem je tedy integrovat do svých soch a objektů – pohyb pro mě představuje život. V poslední době se zajímám o 3D technologie, které mi výrazně ulehčují práci. Kupříkladu mi umožňují vytvářet přesné mechanické vnitřní struktury objektů,“ uvádí Dušan Váňa. Svou dosavadní tvorbu i práci ve 3D studiu na FaVU VUT v Brně přiblíží návštěvníkům 19. listopadu v 16 hodin v rámci komentované prohlídky.

Magdaléna Váňová, která svá díla vystaví v galerii Sýpka, se zabývá člověkem a lidským tělem. Její tvorba je inspirována především osobními zkušenostmi, díky čemuž se na ni dokáže podívat jak skrze sebe samotnou, tak také zvenčí. Její sochařské pojetí je propojeno s hravostí, humorem a iluzivním pohledem na svět, jako se tomu děje např. u díla Kaleidoskop, které dalo podnět pro název výstavy této mladé umělkyně.