Dům umění v Opavě

Dům umění patří mezi nejvýznamnější kulturní instituce v Opavě. Jeho vznik souvisí se záchranou chátrajícího objektu bývalého dominikánského kláštera, na který byl dokonce vydán demoliční výměr. Díky společensko-politickému uvolnění koncem 60. let se jej podařilo zachránit a do jeho podstatné části se umístila městská galerie. V roce 1974 byl rekonstruovaný Dům umění slavnostně otevřen a následovalo otevření dalších prostor – Základní umělecké školy a vinárny U Přemka. Přestavba se realizovala podle architektonického projektu Ing. arch. Leopolda Plavce, jehož vliv na záchranu bývalého kláštera byl zásadní. Architekt Plavec použil v Opavě na tehdejší dobu odvážný způsob uplatnění surového pohledového betonu v kombinaci s velkoplošnými skly v hliníkových rámech oddělujících ambit od rekonstruované rajské zahrady. Nově postavený vstup do celého objektu byl nesen v duchu modernismu s citlivě komponovanými proporcemi a měřítkem. Na druhé straně byl v prostoru bývalého kláštera uplatněn přístup charakteristický snahou o jeho „zkrášlení“ i za cenu ztráty autenticity, síly jednoduchosti a funkčnosti. Skladištním oknům bývalého kostela byla vrácena jejich barokní podoba, samotný interiér Domu umění a vinárny měl být výtvarně povýšen mramorovou podlahou, kovanými mřížemi a zábradlím od Alfreda Habermanna a originálními svítidly z litého skla od Františka Víznera. Dům umění byl pýchou socialistické kultury, jejím svatostánkem, kterým tehdejší moc chtěla demonstrovat svou kulturnost a péči o památky a umění. Aktivita Domu umění byla vcelku poplatná politické atmosféře 70. a 80. let, ale některé výstavní počiny se zapsaly do historie i paměti návštěvníků.

Možnost vystavovat zcela svobodně bez politických tlaků přišla samozřejmě až po sametové revoluci. V té době zažíval Dům umění své velké období. Těšil se značné přízni návštěvníků, kterým na oplátku zprostředkovával kvalitní umění, jež v minulých letech nemohlo být oficiálně představováno. Karolina Hřivnáčová-Bayerová, první galeristka „svobodného“ Domu umění, organizovala výstavy známých osobností české současné výtvarné tvorby a zajímavé tématické přehlídky, které se v té době odehrávaly ve významných českých galeriích. Koncem 90. let společenský zájem o prezentaci současného umění ochabl, galeristka své aktivity postupně přesouvá mimo Opavu a novým provozovatelem skomírajícího Domu umění se stává sdružení Bludný kámen.

Během deseti roků vytvořil Bludný kámen z Domu umění výrazné centrum soudobé tvorby. V jeho vlastních prostorách probíhaly pravidelné výstavy současného vizuálního umění, ve vinárně U Přemka se odehrávaly avantgardní jazzové koncerty, v sousedním bývalém kostele sv. Václava mezinárodní festivaly experimentálního umění a nezvyklé výtvarné instalace, v Moravské kapli přednášky, koncerty soudobé hudby, divadelní performance… Ale technický a estetický stav vnitřních prostor celého kláštera i úroveň zázemí Domu umění si po 30 letech provozu už nutně začaly vyžadovat celkovou modernizaci.

V průběhu let 2005–2006 proběhla dlouho plánovaná rekonstrukce interiéru bývalého kostela podle projektu architektů Daniela Špičky a Mikoláše Hulce ve spolupráci s restaurátorkou Josefínou Pekárkovou, kteří uplatnili metodu spíše drobného dotvoření a konzervace namísto radikálních zásahů a proměn. V prostoru kostela nechali vyznít jeho sugestivní atmosféru danou viditelnými stopami plynutí historie, která se zajímavě snoubí se soudobým uměním. V roce 2010–2011 navázala na kostel sv. Václava přestavba Domu umění, vinárny a základní umělecké školy. Špička a Hulec přistoupili k rekonstrukci celého objektu suverénně, bez předsudků a nadbytečné pokory a vtiskli mu svou výraznou tvář. Mohutně a plasticky působící vstup z probarveného pohledového betonu kontrastuje s lehkostí a elegancí minulého řešení, ale stavebně dotváří původní západní křídlo kláštera. Rajský dvůr, který byl zničen po druhé světové válce a v 70. letech rekonstruován, dnes zůstal už jen v půdorysné stopě dvou betonových schodů a několika zděných sloupů. Je zastřešen a volně se propojuje s přilehlým ambitem. Vytvořil se tak poměrně velkoryse pojatý prostor umožňující nejrůznější využití. Vlastní prostor Domu umění získal nové osvětlení, závěsný systém a podlahy tvořené nápodobou starých keramických dlaždic. Kdysi nenápadný vstup do oratoře byl posunut až na její západní stranu, aby mohl na bytelném schodišti nést rampu pro vozíčkáře, kterým může sloužit i nově konstruovaný částečně venkovní výtah. Výtvarně akcentované kované zábradlí ve výstavním prostoru překvapivě zůstalo a z bezpečnostních důvodů bylo doplněno o jednoduché obdélníkové skleněné zábrany.

O výstavní provoz Domu umění se stará Opavská kulturní organizace. Její snahou je vytvořit bohatou nabídku současného výtvarného umění s nadregionálním významem. K ní přispívá založení Kabinetu architektury, Kabinetu fotografie, výstavy výrazných osobností soudobého umění, tématické výstavy s nosným kurátorským konceptem, přehlídky ateliérů vysokých uměleckých škol, pořádání sympozií, tvůrčí intervence do veřejného prostoru, animační programy a řada dalších aktivit.