Olaf Brzeski (*1975), sochař, autor instalací a filmů, je jedním z nejtalentovanějších polských sochařů. Díky mimořádné představivosti, odvaze experimentovat s plasticitou věcí a především díky neortodoxnímu přístupu ke klasickým problémům, si získal uznání nejen v Polsku. Výstava v Brně je jeho první prezentací v České republice. V Domě umění města Brna autor představí svá nejdůležitější témata, jako je například analýza tvůrčího procesu, práce s modelem, akt a pohybové studie nebo nové možnosti práce s uměleckým materiálem.

Východiskem pro strukturu koncepce výstavy se stal problém portrétu. Ten je v pracích Brzeského neustále přítomen a je hlavním motivem také jeho nedávných výstav v Polsku. Ve středu jeho tvůrčího zájmu už několik let zůstávají záležitosti, které se snaží zachytit neforemní části prostoru, porušují tradiční procesy vnímání diváka, zaznamenávají realitu ve formě pomíjivých a prchavých jevů, přinášejí akce, které se příčí fyzikálním zákonům, či tvoří dynamická díla, jež si hrají s gravitací. Všechna tato specifická témata se stala základem pro práci na novém projektu v České republice.

Hra s archetypální představou umělce se objevuje například ve filmové části Úpadek člověka, kterého nemám rád. Kreslící ruka umělce je zároveň ďábelským drápem, levou dlaní někoho, kdo se upsal ďáblovi. Kreslící ruka fakticky uskutečňuje fantazii o smrti neoblíbeného souseda a je výrazem moci tvoření, tak i usmrcování. Olaf Brzeski rozvíjí hru s nejednoznačností použitého výtvarného materiálu. V těchto případech se kresba transformuje v trojrozměrnou a efektivní sochařskou instalaci, která upozorňuje na mělkost prostoru a iluze. 

Práce prezentované v Brně představují témata pozorování tvůrce i jeho předlohy, z nichž obou teprve vzniká portrét. A mezi nimi lze najít například také portrét jeho přítele, britského sochaře Francisa (Francis a hašiš, 2012), nebo setkání s polykačkou mečů v New Yorku (Krissy Koktail, 2014), ale také třeba samotného autora a jeho sebereflexní video nazvané Sobec (2013).