David Čumalo – I když vím, že hořím, něco mě zebe

Péče je obecně brána jako praktika, kterou můžeme vykonávat vůči sobě nebo vůči jiným existencím, aniž by to bylo na první pohled zřetelné. Druhá výstava z cyklu (Ne)viditelná ruka péče s názvem I když vím, že hořím, něco mě zebe navazuje na téma péče se zaměřením na historii daného místa, a to s volným rozvinutím ke konkrétní oblasti, budově a příběhům, se kterými je provázané. Zásadní je význam genia loci a pojednání o vztahu místa a energii, která vyzařuje z konkrétní oblasti. Historie a duch místa, který na nás dýchá z každého zákoutí evangelického kostela, se spojují s osobní mytologií umělce Davida Čumala. Předmětem péče se stává kostel samotný.

Koncepce výstavy je inspirována archivem kostela Českobratrské církve evangelické na Smíchově, kronikami, fotografiemi a zápisy odkrývajícími historickou významnost místa. Název výstavy vychází z textu písně skupiny Psí vojáci a evokuje v autorovi nostalgické vzpomínky, které se prolínají expozicí. Myšlenkové návraty do minulosti, stýskání po uplynulých časech a melancholie vyvstávající na povrch s přicházející zimou.

David Čumalo (*1992) je absolventem Akademie výtvarných umění v ateliéru Malba 1. Během studia absolvoval stáž v ateliéru Grafika 2 na AVU a zahraniční stáž na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách. Davidova tvorba nejčastěji vzniká díky pobytu v nezvyklém prostoru, ze kterého čerpá inspiraci, a místo, které obývá se tak stává i součástí finálního díla. Pro výstavu v Galerii Na Věky se autorovi staly příbytkem kůr a sborový dům evangelického kostela, kde většina děl výstavy vznikla. David v kostele strávil značný čas, načerpal energii místa a skrze práci s archivem nalezl téma, které ho s prostorem spojuje. Autor technikou kvaše na starých kostelních prknech, které objevil, omyl a vdechl jim “nový život”, kombinuje motivy vycházející z historie smíchovského evangelického kostela, z náboženské ikonografie i z vlastní minulosti a mytologie. Veškeré elementy se spojují za účelem vyjádření nostalgie, absence tušeného i momentu osvobození.

kurátoři: Jan Kieweg, Karolína Lapešová