Daniel Vlček, Ewelina Chiu, Pavla Dundálková: Enigma loci

Johanitská komenda: Enigma loci je jednodenní site-specific projekt současného umění v prostorách johanitské komendy ve Strakonicích. Koncepce akce je prostá – očistit a vyprázdnit prostor bývalého kláštera od nepatřičných předmětů, které brání vyniknout jeho autentičnosti. Pojem enigma loci, v doslovném překladu „hádanka místa“, v sobě skrývá několik významů. V historicky zatíženém prostoru je enigma hádankou, kterou autor musí řešit, je podmínkou, se kterou se autor musí vypořádat, je odkazem na místně-historickou tradici, kterou autor musí respektovat. Proto intermediální intervence současného umění, v reakci na historii, tradici, prostor i paměť místa s odkazem na původní funkce středověkého kláštera, podpoří samotný prostor komendy, pomohou mu znovu nalézt jeho zapomenutou kontemplativní atmosféru a pokusí se zprostředkovat nevšední prožití a vnímání místa.                             

Klíčovým tématem letošní akce je zvuk a rehabilitace spirituální dimenze johanitské komendy. Už v prvopočátcích lidských dějin byla hudba spjatá s náboženskými představami lidí, s jejich mýty a rituály. Představovala ryzí spiritualitu, vytvářela akustickou rovinu symbolické komunikace mezi člověkem a vyšší nadpozemskou sférou, vedla věřícího k aktivní účastni na liturgii, a přinášela přímý emoční účinek v přesvědčení, že umění představuje určitý předstupeň duchovnosti, je schopno umožnit hluboký prožitek, oproštění se od světa vnějšího a ponoření se do světa vnitřního.  

Daniel Vlček a Ewelina Chiu odkryjí zvukovou paměť středověkého kláštera. Jejich audiovizuální performance představuje tzv. pseudo-archeologickou sondu do zvukové paměti stěn johanitské komendy. Zvuková performance se opírá o motivy křesťanských středověkých rituálů odehrávajících se v sakrálních prostorech. Umělecká dvojice ovládne aktualizovanou formou modlitby celý aurální prostor bývalého středověkého kláštera.                     

Efemérní instalace Pavly Dundálkové reaguje na opomíjený a zanedbávaný duchovní rozměr místa. Hořící svíce patří k neodmyslitelným součástem každého sakrálního prostoru. Jsou atributem světla, spirituality, mystiky, pomíjivosti, ale i naděje. Představují komunikační prostředek i skutečnou přítomnost. Monumentální destruované objekty v symbolické rovině ilustrují osud johanitské komendy, odkazují k jiné realitě a zároveň vyjadřují vnitřní názor a postoj autorky k danému místu.    

Principem jednodenní „výstavy“ je koexistence současné umělecké tvorby s bývalým sakrálním prostorem johanitské komendy. Cílem je alternativní prezentace velice významného a specifického prostoru a také snaha o zkvalitnění a nabídnutí jiného způsobu kulturního vyžití v jihočeských Strakonicích. 

kurátorka: Soňa Nováková