Daniel Hanzlík – Na okrajích intervalů

Daniel Hanzlík patří mezi výrazné experimentující autory generace devadesátých let 20. století. Původně absolvent sklářského ateliéru se ve své tvorbě postupně emancipoval od výrazové vazby na jedno konkrétní médium. Důvodem bylo metodické kladení si otázek spojených s ontologickým pohybem autorského myšlení a s jeho falzifikacemi v konkrétních formách. Experimentální povaha autorova uvažování o uměleckém výrazu se začala přepisovat do práce s principy pohybu a zákonitě i času. Nastolené teze byly nejprve vizualizovány a poté reflektovány. Každá reflektivní fáze přitom vedla k transformačnímu pohybu zvolených východisek, k jejich přehodnocení a formálnímu přetvoření. Podstatná pro autora začala být autentická přítomnost ve všech zmíněných fázích tvorby. Cílem bylo dostat se do vlastního pohybu, který byl autorsky, jako experiment, spuštěn a posléze řízen jako svého druhu „operace“, „operativní stav“.

Pro tento přístup se brzy stala nejvhodnějším nástrojem digitální média, tedy pohyblivý obraz a zvuk, případně jejich konfigurace. Časem byly tyto „lineární“ urychlovače obohaceny a rozšířeny o vztahové konstelace, v nichž bylo hledáno dialektické napětí mezi prověřenými výrazovými formami minulosti (statické formy kresby a obrazu) a progresivními technologickými nástroji současnosti (digitální audiovizuální nástroje).

Broumovská výstava Na okrajích intervalů je přepracovanou a rozvinutou variantou projektu Výchozí nastavení, který autor představil na přelomu let 2019-20 v pražské 8gallery. Projekt kombinující mediální světy závěsného a digitálního obrazu je nyní přepracován do instalace site-specific: „Koncepci výstavy jsem se pokusil uvést a vyhodnotit názvem: Na okrajích intervalů. Chci tím naznačit vzájemný vztah dvou typů médií, respektive procesů mezi nimi probíhajících v čase, v jehož průběhu se rozehrávají synchronizované variace vzájemného ovlivňování a modulování. Výchozí pozice ve videu vyjadřuje prvotní vztah projekce digitálního obrazce na plochu závěsného obrazu bez dynamických změn, formáty jsou sjednoceny. Teprve mojí aktivní činností rozehrávám variabilitu vzájemných vztahů, obrazových iluzí a prostorových deformací, v kterých tento vztah ožívá. Tyto fáze se dějí na okrajích intervalů, kdy jsou jednotlivé složky díla uvedeny do extenzí vůči sobě. Vychylují se z normálu, narůstá dynamický rozsah a právě v tomto momentu se nejvíce projevuje vzájemná součinnost, synchronizace a sjednocení všech zúčastněných forem.“ (D. H.)

Ve větším prostoru galerie autor vytipoval 6 míst pro situování 6 videí. Performativní akce zaznamenané na videu znovu nasnímal na těchto konkrétních místech. Proměnil tak prostor galerie na dočasnou laboratoř, v které jsou posléze prezentovány výstupy z experimentu. Skupinu videí, která vytváří specifické prostředí, konfrontuje autor se souborem závěsných obrazů vycházejících z algoritmů počítače a prostorových schémat (menší vstupní místnost). Tematizováno je tu lidské vnímání na základě komplementarity dvou základních principů – řádu a chaosu jako vztahu mezi principem konstruovaného poznávání a odhalováním dosud neznámého.

Kurátor: Petr Vaňous