Dalibor Bača – Za kulisou

Intervence Za kulisou umělce Dalibora Bači sestává z fyzické architektury, komory zaklesnuté do vstupní haly Galerie moderního umění (GMU), a performativních pobytů umělce v této komoře. V průběhu devíti měsíců stráví umělec v této tmavé a zvukově izolované komoře, vybavené pouze lůžkem a sociálním zařízením, tři týdenní pobyty oproštěn od konzumace jídla, jakož i zpráv z vnějšího světa včetně lidského kontaktu, médií a sociálních sítí. Zkušenosti a případná prozření z těchto pobytů bude umělec následně prezentovat v GMU začátkem roku 2021.

Název Za kulisou odkazuje k přesvědčení, že přemíra informací z médií nás spíše dezinformuje a že mnohá média v dnešní době účelově překrucují realitu a tvoří tak kulisu zastírající skutečnost. Mediální půst, ticho a tma jsou tedy nástroji k proniknutí za kulisu rušivé mediální a smyslové každodennosti a ke zklidnění a dosažení hloubky a celistvosti příznačné pro mystiku v širším než náboženském smyslu – jedním z umělcových zdrojů jsou například neurovědecké studie vědomí. Jako určitou kulisu lze ale vnímat i secesní budovu a interiér samotné galerie, bývalé banky.

Minimalistickou architekturou, zájmem o tělesné limity a změněné stavy vědomí, jakož i východní filozofie, psychedelii a antipsychiatrii je dílo Dalibora Bači blízké odkazu radikálního umění a hnutí 60. a 70. let. Zčásti ale také navazuje na odvěkou tradici poustevnictví, života v odloučení za účelem duchovního očištění a kontemplace, jež má ve východních Čechách dlouhou historii, obzvláště na Broumovsku a v jedinečném barokním areálu nedalekého Kuksu. Za kulisou je ale také volným pokračováním umělcova zkoumání lidského vědomí a osobního prožívání v době mnohonásobných krizí poukazujících na neudržitelnost stávající společnosti. Důsledky těchto nepředpokládaných obratů umělci a umělecké instituce často pociťují mezi prvními. V současné situaci nelze odhlédnout od důsledků pandemie COVID-19, jakož i opatření proti jejímu šíření, na naše životy a celou společnost. Navzdory paralelám mezi umělcovými pobyty v komoře a dnešní izolací či karanténou běžných občanů má umělecký projekt jiné výchozí body.

Mezi oběma situacemi existují podstatné rozdíly: Umělec izolaci podstupuje dobrovolně, jako odpověď na vnitřní volání, a promyšleně, po dlouhodobé tělesné i duševní přípravě. Pro mnohé z nás je izolace naopak stavem, k němuž jsme bez jakýchkoli příprav donuceni a který představuje značný nápor na naši duševní pohodu ve formě strachu a nejistoty často ústících do úzkostí. Jedním z doporučení psychologů pro život v izolaci či karanténě je ale také omezení mediální zátěže, tedy sledování informací, avšak vyhýbání se jejich přemíře, jež rezonuje s jádrem projektu Za kulisou.

Dalibor Bača (*1973, Bratislava) žije a pracuje v Praze a Bratislavě. Patří ke generaci současných umělců s klasickým sochařským vzděláním v propojení s kritickým pohledem na roli a formu monumentu ve veřejném prostoru. Byl spoluzakladatelem slovenského občanského sdružení Veřejný podstavec, které usilovalo o využití podstavců zbylých po odstraněných monumentech pro prezentaci současného umění. Ve veřejném prostoru, před Domem odborů v Bratislavě, Bača také dočasně umístil svou bustu Doc. JUDr. Robert Fico, CSc. (2010). Pozornost širší veřejnosti vyvolalo také jeho angažované dílo CZ_SK_HU_D_PL (2014) ve tvaru vlajky na výstavě Privátní nacionalizmus v Praze a Košicích, jenž je charakteristické pro umělcovo tázání po významu národních symbolů. V posledních letech se Bača zaměřuje na abstraktnější a procesuálnější, avšak neméně politické vyjádření, jako např. ve své monumentální instalaci Definitivně nedokončené (2018) v Nové synagoze v Žilině. Bortící se věže ze skleněných tabulí pospojované tajícím asfaltem v této instalaci poukazovaly na neudržitelnost společnosti v době klimatické krize. Instalace v GMU je pak volným pokračováním zkoumání lidského vědomí v kontextu vize zániku lidstva.

Rado Ištok je kurátor, redaktor a historik umění. Je kurátorem programu 4Cs: Od konfliktu ke spolužití skrze tvořivost a kulturu Umělecké kolonie v Nidě v Litvě a vedoucím výzkumného projektu Prostory péče, neposlušnosti a touhy na Královském institutu umění ve švédském Stockholmu. Mezi jeho nedávné výstavy patří Černý Atlas a Tekuté obzory v Bratislavě a Jiné vize na Přehlídce animovaného filmu v Olomouci. Přispívá do Art & Antiques, Flash Artu a na Artalk.

Kurátor a autor kurátorského textu: Rado Ištok

Supported & using public funding by Slovak Arts Council.