Dagmar Šubrtová – Voda
V rámci projektu Galerijní Laboratoř představuje své dílo vizuální umělkyně Dagmar Šubrtová na výstavě nazvané Voda. Soubor velkoplošných obrazů a několika objektů z poslední doby je vystaven v kontextu zrekonstruovaného galerijního prostoru (A)void Gallery na břehu Vltavy, kdy pražská náplavka svým geniem loci řeky a kotvících lodí volně koresponduje s tématem expozice.
Tvorba Dagmar Šubrtové, absolventky VŠUP Ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera, kde pak působila do roku 2013 jako odborná asistentka, dlouhodobě rozvíjí téma postindustriální krajiny, vzájemné interakce mezi člověkem a jeho prostředím. Autorka ve své práci často reflektuje přírodní procesy spojené s devastací krajiny, např. krajina zničená těžbou, a zajímá ji schopnost samovolné regenerace přírody. Do její tvorby se také promítají vzájemné vztahy mikrokosmu a makrokosmu, křehkost ekosystému a neblahé působení člověka.
Na představeném souboru velkoplošných maleb a objektů autorka prezentuje svůj zájem a privátní výzkum v terénu, dlouhodobě podporovaný konzultacemi či spolupracemi s vědeckými pracovníky. Zabývá se pozorováním a experimentováním s chemickými reakcemi vody, barev a dalších materiálů, kdy prostřednictvím různých časů schnutí vytváří dynamické struktury, které imitují chemické procesy v přírodě. Některé z představených obrazů mají reliéfní strukturu, jsou popraskané, můžeme vnímat práci s povrchem či tonalitou a rytmem plochy. Autorka je fascinována procesem malby, stékáním barvy či její oxidací a usazováním. Důležitou roli při vytváření výsledného artefaktu hraje také procesuálnost.
V rámci prostorové tvorby je na výstavě prezentováno několik objektů připomínajících údolní pánve s vrstvou usazenin či sedimentů, kde se autorka rovněž soustředí na chování materiálu v určitých podmínkách, do kterých záměrně nezasahuje nebo zasahuje jen minimálně. Výstavní expozice pro prostor (A)void Gallery koresponduje s obdobnými tvůrčími postupy známými např. v kontextu Art Brut či Informelu a její meditativní vyznění vzbuzuje otázku po našem zacházení s vodou v kontextu globálního oteplování, naší zodpovědnosti k vodním zdrojům planety, které máme, ale pomalu vysychají.
Kromě tvůrčích aktivit je Dagmar Šubrtová i kurátorkou a organizátorkou řady nekomerčních galerijních projektů, jde o osobnost, v níž se snoubí výtvarný talent s organizačním. Od roku 2000 do roku 2019 působila jako kurátorka galerie Makráč v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR v Praze na Petřinách. V letech 2002–2010 vedla galerijní projekt se sociálním přesahem v areálu bývalého dolu na černé uhlí ve Vinařicích u Kladna pod označením Galerie Mayrau. V letošním roce byla společně v kurátorské dvojici s Ivou Mladičovou iniciátorkou projektu umění na vlakových nádražích Festivalu m³. Již deset let se pokouší realizovat projekt Dům Válovek na Kladně, aby se významné místo tvorby a uměleckého setkávání stalo důstojnou připomínkou života a tvorby výjimečných malířek Jitky a Květy Válových.
