Continuo II.

Kateřina Štenclová (*1959 Praha) je malířka, která se jako málokdo na české scéně dlouhodobě zabývá čistě abstraktní malbou. Se svými experimenty s barvou a obrazem začala již během studia v letech 1982–1988 na Akademii výtvarných umění v Praze. Od monochromatických pláten, která vytvářela v devadesátých letech, přešla k volné gestické malbě, jíž se věnuje dodnes.

V Galerii Montmartre vystavuje Kateřina Štenclová obrazy z letošního roku. Jedná se o velkoformátové akrylové malby, jež jsou tentokráte vyvedeny rozmáchlým gestickým rukopisem, který se jako jedna silná linie vine mezi jednotlivými díly. Partnery jsou zde k malbám průhledné igelitové folie, které Kateřině Štenclové nejdříve sloužily jako podložky, na kterých pracovala. Tyto negativní otisky maleb vystavuje jako ready-made. Původně jí byly i inspirací pro přechod od monochromatické malby k volnějšímu rukopisu. Folie jsou protkány krystalickými strukturami či krátkými násilnými tahy, které ale dnes působí vedle organických linií přinejmenším protikladně. Dohromady tvoří díla harmonický celek, ve kterém se snoubí folie jako pozůstatky předmětného světa s abstraktními formami vyjadřujícími emoce. Název výstavy odkazuje nejen k fascinaci hudbou Avishaie Cohena, ale také k cestě experimentů, na kterou se Štenclová neustále vydává.

Jak sama říká: „Pro mě osobně jsou důležité určité hranice a omezení. Právě v jejich zkoumání nacházím větší možnost volby pro nalézání momentu rovnováhy a opravdové svobody, o což se celý život snažím.“

Marianna Placáková