Hrůzostrašný název Česká kresba dnes je parafrází a výpůjčkou od výstavní akce, která se odehrála v Brně v roce 1980. Uprostřed normalizace měla výstava kresby v „salonním“ formátu umožnit prezentaci autorek a autorů, kteří byli tzv. na indexu. Nechtěně to vystihuje historický status kresby jako média, které není třeba brát tak úplně vážně. Jde přece jen o kresbu! Naneštěstí (anebo na štěstí pro kredit kresby?) předpokládaný hladký průběh organizace poněkud zadrhnul a celá akce měla pro jejího kurátora Jiřího Valocha vážný profesní postih – několikaletý publikační zákaz.

  

Když si kladu otázku, jak by takováto výstava byla představitelná a realizovatelná v současné době, což nepochybně souvisí s ptaním se po aktuální podobě a funkci (české) kresby, nemohu se zbavit myšlenky na několik instagramových účtů, které jsou kontinuálně, byť nepravidelně plněny kresbami. Pro mě představují momentální autentickou formu existence tohoto uměleckého média, už jen proto, jak vehementně se tyto kresby domáhají svého života prostřednictvím sdílení ve virtuálním prostoru. Nakonec z historické perspektivy byla obsese ve spojení s médiem kresby častou diagnózou. Otázkou je, co se stane, když tyto kresby „přesadíme“ z jejich přirozeného virtuálního světa do reálného prostoru galerie. Požádal jsem čtyři, na mém feedu nejaktivnější autory kreseb, aby dohledali kresby za posledního půl roku, které budou v galerii nainstalovány. 

  

kurátor: Ondřej Chrobák