Céline Baumann: Queer Nature

Princip „queer“ lze najít všude v přírodě. Výstava v Galerii VI PER zkoumá málo známé, často přehlížené a výjimečně intimní chování světa rostlin. Oslava diverzity rostlinného království znamená oslavu mnohosti tvarů, genderů, pohlaví a barev kolem nás. Žijeme ve světě, který se neustále vyvíjí, a přijímáme celé spektrum hodnot rozličnějších než kdy dřív. Předjímané vzorce a jednostranné názory stále hůře reagují na současné dění. Jak tedy pojmout tuto rozmanitost a překonat ustálené archetypy? Jak se zaběhnutým hodnotám postavit vlastní zkušeností, jež umožňuje další formy emancipace?

V projektu Queer Nature přijímáme ideu, že rostliny jsou našimi nejstaršími učiteli, a sdílíme příběhy jejich vědomostí. Tím, že otevíráme post-antropocénní prostor pro reflexi, zpochybňujeme víru, že hmota a inteligence by měly od sebe být odděleny, a vnímáme flóru jako něco více než jen pouhou komoditu. Zkoumáme sílu stromů, křovin, květin a bylin jakožto zdroj inspirace, který nám nabízí alternativy ke způsobu, jakým se chováme a jak tvoříme, ať už na úrovni daného teritoria, veřejného prostoru nebo soukromé zahrady.

Výstava Queer Nature se skládá ze tří částí. Tajný život rostlin zkoumá podoby světa rostlin se svou nekonečnou pestrostí tvarů, barev, textur a pachů. Tato extrémní pestrost je výsledkem evoluce, řízené pohlavním rozmnožováním, umožňující rostlinám adaptaci na změnu podnebí, půdních podmínek či na predátory. Takové spektrum možností pak lze uchopit v rámci „queer“ fenoménu, a to s odkazem na menšiny, které se vydělují z binárního genderového chování. Botanická manufaktura se věnuje současné zahradnické produkci, která využívá vegetativní rozmnožování, čili klonování rostoucích částí rostlin, jako jsou větve, listy či části kořenů. Tyto přesné kopie však nevytvářejí nový genetický materiál, a tak vystavují další, identické generace riziku, že budou zcela zlikvidovány například nemocemi. Naše pokojové rostliny, koupené v zahradnictvích a květinářstvích v Praze či jinde po Evropě zpravidla pocházejí z masově produkovaných kultivarů v automatizovaných sklenících. Tyto skleníky spolu s botanickými zahradami dnes představují jakousi babylonskou věž naruby, soustředíce na jedno místo rostliny z celé planety. Třetí krajina
představuje poněkud odlišnou a nezávislejší flóru, která se prosadila ve městě. Jsou to spontánně rostoucí porosty, jež se naučily soužití s člověkem a vyrůstají poblíž lidských obydlí, cest a veřejných prostranství. Přežívají v komplikovaných podmínkách díky svým výjimečně účinným strategiím rozmnožování, často jsou uvyklé mechanické destrukci a čelí mnoha dalším nástrahám lidské činnosti. Tvoří biodiverzitu všude kolem nás, a to dokonce i v bezprostředním okolí Galerie VI PER. Třetí krajina je experiment uskutečněný na dvoře galerie: několik barelů jsme naplnili půdou získanou v blízkém okolí. Volili jsme místa, která město dlouhodobě vyloučilo – záplavové území Rohanského ostrova, kde jsou ruiny budov a navážky vytěžené zeminy z okolních staveb, karlínské železniční náspy a další zapomenuté kouty. Různorodé rostliny, které se následně objeví na zdánlivě obnažené vrstvě půdy, jsou důkazem biodiverzity těchto míst.

Céline Baumann (1984) je francouzská zahradní a krajinná architektka působící ve Švýcarsku. Osobně se zajímá o mezinárodní kulturní výměnu, ve svých projektech se snaží o vytváření dynamického otevřeného prostoru, inspirovaného interaktivními ekologickými vazbami mezi lidmi a přírodou. Je spoluzakladatelkou Schwesterprojekt, queer kolektivu, který vytváří dočasné umělecké prostory v Basileji. Baumann je stipendistkou Akademie Schloss Solitude a nedávno byl její projekt Queer Nature vybrán v rámci open callu platformy Future Architecture.