Budoucnost budoucnosti

"Včera jsme o budoucnosti snili, dnes budoucnost sní o nás."

Úsloví “Budoucnost už není, co bývala” se stalo součástí populární kultury, ale nad tím, co vlastně tento výrok znamená, se začínáme teprve zamýšlet. Posedlost budoucností byla hnací silou moderní kultury, avšak v pozdním modernismu a postmodernismu budoucnost přestala být ústředním tématem – její místo zaujaly otázky paměti a identity.

Premisou tohoto projektu je, že oddělování budoucnosti a minulosti je neudržitelné. Zdá se, že se nacházíme na prahu zásadní sociální a kulturní změny, která znovu nastoluje téma budoucnosti. Je to ale budoucnost (nebo budoucnosti) jiného druhu, budoucnost, která se neizoluje od minulosti a která klade důraz na udržitelný rozvoj a vzájemnou propojenost, nikoli na pokrok a růst bez omezení.

Toto nové porozumění se již objevuje v postojích, jako je názor německého umělce Jochena Gerze, podle nějž „otázka budoucnosti, která je ústřední pro modernismus, je také otázkou minulosti“. Budoucnost v té či oné formě lze najít už v přítomnosti, nebo dokonce v minulosti – a často jsou to umělci, kteří tuto budoucnost rozpoznávají, předvídají, nebo jí pomáhají na svět vytvářením nových forem a konceptů.

Například Marysia Lewandowska a Neil Cummings, kteří se ve své tvorbě zabývají fungováním veřejných institucí, ve filmu Museum Futures (2009) představují podobu muzea moderního umění ve Stockholmu Moderna Museet v roce 2058. V půlhodinovém rozhovoru s budoucí ředitelkou muzea se divák dozvídá o nových podobách veřejné instituce včetně jejího financování, jejichž prvky nebo zárodky existují již nyní.

Terreform ONE [Open Network Ecology] je nezisková skupina designérů a architektů působící v New Yorku, která se věnuje zelenému designu ve městech. Má podobu unikátní laboratoře, v níž spolupracují vědci, architekti, umělci a studenti na nejrozmanitějších výzkumech environmentálních problémů New Yorku a na jejich příkladech ukazují nová řešení i pro ostatní města na zeměkouli.

Norman Klein je kulturní kritik, historik měst a médií, romanopisec a autor nových mediálních forem, jejichž tématem je lidská potřeba představovat si budoucnost. Ve své tvorbě, například v interaktivním multimediálním románu The Imaginary 20th Century, Klein spojuje provokativním způsobem minulost a budoucnost, a tím nutí čtenáře a diváka spatřit současnou dobu jinýma očima.

Cílem výstavy je na různých příkladech ukázat, jak umělci z různých oborů, zemí a generací hledají vyváženější vztah mezi minulostí a budoucností, který jsme postrádali v minulém století a postrádáme i v tomto století – jinak řečeno, ukázat, jak se v současné době rodí jiná budoucnost, která signalizuje zásadní sociální a kulturní změnu. Výstava chce představit různé podoby tohoto jiného porozumění, jiné budoucnosti ve stavu jejího zrodu, k čemuž patří přesvědčení, že jak minulost, tak budoucnost si žádají naší péče a že jedna se neobejde bez druhé. 9. října 2010 proběhne dvanáctihodinový maratón vystoupení čtyřiceti zástupců nejrůznějších oborů, reagujících na současné výzvy, nazvaný 12 hodin budoucnosti, a 12. října bude následovat beseda se slavnou mezinárodní osobností (připraveno ve spolupráci s Respekt Institutem a s Nadací Fóra 2000).

Bruce Sterling, americký spisovatel a zakladatel několika nových žánrů zrozených z této péče o budoucnost, nedávno prohlásil: „Skutečnost, že se nezajímáte o budoucnost, neznamená, že se budoucnost nezajímá o vás.“ Přeložíme-li to do historického kontextu, můžeme s mottem výstavy říci: „Včera jsme o budoucnosti snili, dnes budoucnost sní o nás.“