Bottom’s Just Another Floor

V době, kterou někdo označuje „příliš pozdním kapitalismem“, jsme zahrnováni přísliby nerušených zážitků – očekáváme hladký tok informací, nepřetržitou konzumpci a nekonečně se rozšiřující horizont technologického pokroku. Namísto ladného pohybu vpřed se však často cítíme být spíš uvízlí na místě, lapeni v absurdních smyčkách. Bottom’s Just Another Floor zkoumá tento znepokojivý stav: takřka halucinatorní „zásek“, který dře o lesklý povrch, jenž nám předkládají technokratičtí oligarchové, a nechává nás stát opařené uprostřed bludiště.

Výstava navozuje stav zpomaleného ustrnutí, které přesahuje pouhou nehybnost. Je to výhružná a zároveň přihlouplá repetice připomínající internetový fenomén „backrooms“, kde se každý roh stáčí zpět do téhož strašidelně korporátního ne-místa. Jedná se možná o trefnou metaforu pro neustálé nabízení zdánlivých alternativ k současným strukturám moci, které však často otevírají jen nové dveře do stejného sevření.

Díla kolektivu Total Refusal, Anne de Vries, Jakuba Chomy a Tomi Faison zhmotňují pocit uvíznutí s naléhavostí i potměšilou neúctou, když zdůrazňují rozpory v naší zkušenosti. „Zásek“ má pachuť selhání, protože obnažuje tupost a bezcílnost – je to okamžik jasnosti, která rychle mizí zpět v obvyklém zmatku. Filozof Thomas Nail chápe současný politický a ekonomický systém jako stav „zaseknutí“ v jediném vzorci pohybu, který násilně vnucujeme zbytku světa. Výstava souzní s jeho tezí: „Netvrdím, že západní civilizace je nepřirozená, protože se zasekla a donutila k tomu i ostatní. Nemoc je stejně přirozená jako zdraví.“ 

I my se pochopitelně chceme jednou „odseknout“. Ale místo plánování dalšího spekulativního úniku se Bottom’s Just Another Floor soustředí na rozkladné tření, k němuž dochází pod zrychlujícím se povrchem. Zveme vás ke vstupu do smyčky, kde každý krok hrozí vést zpět na začátek a kde i naprosté dno může být jen dalším patrem.

kurátoři: Noemi Purkrábková, Jiří Sirůček

produkce: Nikol Hoangová