Borůvkovo-citronová
Je to přibližně sto let, co Adolf Loos, v reakci na přebujelost historizujících a secesních fasád domů vídeňské Ringstrasse, razantně přehodnotil dosavadní stavitelskou praxi. Vnější plášť domů začal striktně podřizovat vnitřnímu uspořádání, zbavil jej přebytečného dekoru a namísto něj nechal vyniknout ušlechtilé materiály. Do hry tak vlastně znovu vrátil téma „přiměřenosti účelu“ připomínané již Vitruviem. Jeho současníci se však s jeho pojetím identifikovali jen obtížně. Někde tady se tak symbolicky započíná i moderní rozpor mezi těmi, kteří domy budují a těmi, kteří by je měli obývat. Běžný uživatel zkrátka někdy těžko přijímá užitkové a estetické imperativy architektů, o čemž věděl své třeba i Le Corbusier, jehož funkcionalistické sídliště ve francouzském Pessacu obyvatelé během několika desetiletí přeměnili k nepoznání tak, aby lépe naplňovalo jejich představu ideálního bydlení.
Instalace Jakuba Geltnera poukazuje právě na tuto všední potřebu „polidštit“ vlastní obydlí. Potřebu, které se příčí elitářství moderní architektury, a která vyzařuje genia průměrnosti. Jeho „dům“, zcela zbavený tektoniky, je spíše beztvará amorfní hmota, jejíž povrch na sebe poutá několik atributů účelnosti jako je zvonek, poštovní schránka či venkovní osvětlení. Je to doupě bez vchodu, na jehož plášti se zračí potěmkinovský charakter většiny těchto úprav. Je charakterizován všeprostupujícím kutilstvím a hledáním snadných instantních řešení, jejichž zosobněním je i nápadná barevnost evokující pitoreskní chromatické vzorce nátěrů fasád panelových domů. Ty také asi nejlépe vyjadřují současný poněkud infantilní způsob jak z našich domovů vymítit existenciální tíseň, stejně tak ale připomínají i naše uspokojení z prefabrikované útulnosti šířené estetikou hobbymarketů.
Jestliže tedy před sto lety napomáhal budovat intimitu domova Loosem kritizovaný florální či geometrický dekor, dnes už si vystačíme s něčím nepoměrně skromnějším. Kolikrát totiž stačí, že nám teplo rodinného krbu přiživuje pouze polystyrenový zábal potažený zmrzlinovou polevou.
Jakub Geltner (* 1981, žije v Praze) je absolvent Ateliéru nových medií AVU v Praze (2007-13). Jeho tvorbu významně prostupuje téma sledování a ztráty soukromí jedince v důsledku rozvoje moderních technologií. V intencích Foucaultovy pesimistické teze „dohlížet a trestat“ se autor snaží mapovat stávající mocenské struktury ve společnosti a odkrývat jejich represivní či kontrolní povahu. Jeho realizace mají často charakter intervencí ve veřejném prostoru nebo jim propůjčuje podobu architektonických či urbanistických studií, čímž zúročuje i své zkušenosti z předchozího studia architektury (Fakulta architektury ČVUT, 2001-04). Přímo v Ostravě v roce 2011 realizoval projekt Hnízdo, jehož podstatou bylo osazení železobetonového skeletu budovy někdejšího krajského sídla KSČ shlukem satelitních parabol (Festival Kukačka). Jakub Geltner je dvojnásobný finalista Ceny NG 333 (2010, 2011), finalista Ceny Exit 2011, finalista Essl Art Award CEE (2013) či vítěz 3. ročníku Festival of Art on Bilboards Art Moves v polské Toruni (2010). Spolu s Martinem Bražinou a Viktorem Vejvodou působí ve skupině BlackMedia.
Technická podpora na projektu: Martin Bražina
Výstavní program Galerie Lauby podporují: Ministerstvo kultury České republiky, Statutární město Ostrava, Fakulta umění Ostravské univerzity v Ostravě a Ostravské muzeum
