Blanka Kirchner – Dvojtečka
K nejzajímavějším osobnostem českého výtvarného života posledních let bezpochyby patří Blanka Kirchner, tvůrkyně s rozsáhlými zahraničními zkušenostmi. Její tvorba osciluje mezi konceptuálním uměním a jazykovými hrami. Blanka Kirchner inspirativním a často objevným způsobem navazuje na výtvarné experimenty od dadaismu po pop-art.
Chceme-li charakterizovat dílo Blanky Kirchner, nemůžeme se vyhnout dvěma pojmům: autenticita a bezprostřednost. Blanka Kirchner nevytváří díla předem určená pro stálé muzejní expozice. Naopak, půvab jejích deníkových zápisů, myšlenek, úvah, poznámek či vzpomínek je dán momentálním, v daném okamžiku zakotveným pohledem do jejího života, který se bude dále vyvíjet. V epoše pečlivě stylizovaných sebeprezentací jednotlivců na sociálních sítích působí tvorba Blanky Kirchner velmi osvěživě. Svébytným způsobem zachycuje křehkost bytí a efemérnost života a činí tak už tím, že se snaží alespoň na chvilku zachytit, uchovat a archivovat příběhy, zážitky, nálady či emoce.
Při pohledu na její osobitou kombinaci psaného slova, zdánlivě nahodile nalézaných fotografií či útržků nejrůznějších záznamů, obsahujících často velmi osobní výpovědi, návštěvníka výstavy maně napadá výrok, který Goethe kdysi vložil do úst doktoru Faustovi: „Když okamžik mě zvábí k slovu: Jsi tolik krásný, prodli jen, pak si mě sevři do okovů, ó, pak chci rád být utracen!“ Evokace oné kombinace faustovské skepse a zároveň touhy ji překonat vytváří napětí, které diváky vtahuje do hry. A ještě jednu literární asociaci dílo Blanky Kirchner letos vyvolává silněji než kdy dříve. Právě před sto lety použil James Joyce roku 1922 rčení, které se od té doby stalo běžným: work-in-progress. Dokončoval tehdy svého Odyssea, v němž ze zdánlivě nesourodých útržků, drobností, poznámek a nalezených předmětů stvořil velkolepé dílo. Dílo Blanky Kirchner je založeno na tomtéž principu. Vyvolává řadu proměnlivých asociací, umožňujících nejrůznější výklady a inspirujících diváka-spoluhráče.
V případě Blanky Kirchner lze intenzivně vnímat silné propojení osobního a uměleckého života. Záznam jejího života se sám o sobě stává uměním a přetváří tak soukromé ve veřejné. Skrze sběr osobních zápisků a předmětů silně nabitých vzpomínkami, dokáže autorka nejen hmatatelně vnímat plynutí svého života a času, ale zprostředkovat tento zážitek i divákům. Dvojtečka navazuje na řadu jejích nedávných výstav v obecnější rovině. Na tomto místě je třeba připomenout například instalace Život (2022), Vesmír – Buňka (2022) či Život není přímka. Život je úsečka. (2012).
Liberecká rodačka a v současnosti také proděkanka Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci Blanka Kirchner vytváří osobitý svět, provokující divákovu vlastní senzitivitu a kreativitu. Dvojtečka odhaluje spojování různých časových rovin, prolínání vazeb mezi soukromým a veřejným prostorem, pomíjivost okamžiku a lidské existence. Představuje nejen autorčinu starší tvorbu, ale i několik instalací, vytvořených jen pro tuto příležitost. Schopnost Blanky Kirchner upoutat a zaujmout pochází z jejího nadání pohybovat se v prostoru mezi obrazem a textem, proměnit jazyk ve vizuální podívanou. Přitom se nemůže vyhnout riziku, které hrozí každému, kdo pracuje s textem tvůrčím způsobem: vytváří příběh, který je součástí většího příběhu. Je jen na nás, jak jej budeme číst.
Výstava bude ve výstavním prostoru Galerie 1PP instalována do 5. června 2022.
