Beáta Navaro –⁠ Liminální prostory

Beáta Navaro je opavská rodačka, vystudovala Audiovizuální tvorbu na Slezské univerzitě, po kterém se věnovala práci s kamerou, postprodukční práci pro soukromý sektor, nebo spolupráci s herním studiem 2K Games. Momentálně se věnuje motion grafice, 3D modelování a postprodukci videozáznamů.

Do povědomí se Beáta dostala po svém přistěhování do Ostravy, kde se aktivně zapojila do kulturního dění, avšak nikoli pouze jako autorka, nýbrž jako silná podpora místní umělecké scény. Podílela se na mnoha projektech kolem kulturního centra Provoz, klubu Dock, galerie Dukla, ostravské Fakulty umění a mnoha dalších. V posledním roce začala její tvorba pronikat do ostravských galerií v podobě malých video intervencí, které byly například součástí festivalu Trik film nebo Luft. Její tvorbu lze označit jako digitální umění, které je schopna díky svým zkušenostem ze soukromého sektoru vytěžit do maxima. Do Galerie Provoz byla Beáta pozvána sice jako insit, tedy autodidakt, ale ve své podstatě se jedná o plnohodnotnou autorku, která svým projektem otevírá otázku schopnosti lidské adaptace a hlavně akceptace digitálního prostředí, jako rovnocenného tomu reálnému. (Jakub Černý)

Liminální prostory je výstava, která využívá moderní technologie k prozkoumání synergie mezi digitálním a fyzickým světem. Výstava zve diváka, aby se ponořil do světa, kde skutečnost zůstává prázdná, zatímco digitální svět ožívá. Smazáním hranic mezi digitální a fyzickou sférou výstava vytváří nový a inovativní způsob prožívání umění. Vystavené objekty nabízejí zážitek, který zpochybňuje tradiční představy o umění. Divák je vyzván, aby se zapojil do digitálního světa, který je hladce integrován do fyzického prostoru. Umělecká díla jsou navržena tak, aby vyvolala pocit zvědavosti a povzbudila diváky k zamyšlení nad vztahem mezi těmito dvěma světy. Je náš svět opravdu čím dál víc prázdný, nebo jsou interakce a prožitky opravdové. A nejsou prožitky, které bereme za opravdové jen produktem stroje, kterému říkáme mozek? Realitu pomocí našich smyslů vnímáme s 250 milisekundovou latencí, existuje tedy vůbec náš fyzický svět? Může být digitálno našim dalším smyslem, který se v průběhu let vyvinul stejně organicky jako například zrak díky evoluci? O kolik jsou naše myšlenky opravdovější, než jedničky a nuly? (Beáta Navaro)