Beata Kurucz – Tůň
Hartigova 2687/164, 130 00 Praha 3 – Žižkov
otevírací doba kavárny
po–pá 11–19 h, so–ne 14–18 h
Obrazová série vycházející z jednoho mystického místa v lese, u kterého autorka vyrůstala. Otázky paradoxů jsou pro autorku důležité jako přítomnost metafyzických a bizarních věci. Pracuje s osobní mytologií ve formálních kontrastech.
Beata Kurucz je absolventkou malířského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze a v současnosti vyučuje malbu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově. Ve své tvorbě se dlouhodobě zaměřuje na osobní mytologii a symbolické odkazy. Obrazy vystavené na této výstavě jsou záměrným návratem k tématům, kterým se věnovala v počátcích svého studia na akademii.
Důležitým prvkem její práce je motiv „černé vody“ a lesa. Iniciačním bodem pro ni nebylo pouze nalezení skrytého místa v lese, kde jsou bažiny a tůně s ostrůvky stromů. Klíčovým momentem bylo také seznámení se s obrazem Jana Preislera Černé jezero, na němž je zobrazen bílý kůň s mladíkem a temné jezero v pozadí.
Kůň, již od antických dob spojovaný s vodou, je v řecké mytologii démonickým symbolem intenzivních tužeb a instinktů. Jako bělouš však představuje posvátný symbol, spojený se silami intuitivního poznání. Tmavé tůně a vodní hladiny, v nichž se člověk mohl poprvé spatřit, se staly silným symbolem introspekce. V mýtech i pohádkách bývají spojovány s přechody mezi realitami – bránami mezi živým a mrtvým, známým a neznámým.
