Barbora Křivská Schody k vesmíru

Schody k vesmíru

Líbí se mi, že na jednom z obrazů Barbory Křivské nevedou schody přímo do vesmíru, ale jen k vesmíru. Zbývá totiž ještě prostor, který je pořád ještě nutné překročit. Za ním je tajemství. V této výstavní síni vedou schody do tajemného podzemí k obrazům, na nichž se zjevuje nebe a mraky a démanty. Cesta dolů vede tedy svým způsobem nahoru. Výstava v Galerii U Prstenu není retrospektiva, ale ohlédnutí. Retrospektiva zní příliš vážně a definitivně, kdežto zde jsme svědky slibně rozvíjené zápletky.

Barboře Křivské není ještě ani čtyřicet, což je věk předpokládané umělecké dospělosti, nicméně dílo, jež nám předkládá, je už osobité. Právě osobitost pokládám v umění za klíčovou. Znamená to, že není odvozené a vzniká z vnitřní potřeby. Umělkyně chce tvořit, a tak tvoří a vytváří vlastní světy. Vystudovala sklářský ateliér charismatického profesora Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, který vždycky – navzdory tradici – prosazoval tezi, že sklo má být ve volné tvorbě jen prostředkem, ale nikoliv samotným cílem. V tom si s ním Barbora Křivská nezadá.

Jde jí o obraz. Její sklo se tudíž stává součástí obrazů s vnitřním dějem, kde se snoubí broušení, pískování s malbou – a též šitím. To je zásadní prvek. Namísto toho, aby vedla linku pomocí štětce, tak použije nit a plátno prošije. Prošívání vzniklé čáry mají v sobě půvabnou křehkost a neklidnost, které se dá jinak jen stěží docílit. Jde o čárování svého druhu, které se rozvíjí i tehdy, když maluje akrylovými barvami. Tečky na plátně jsou jako jednotlivé akupunkturní vpichy – nemají co dělat s pointilismem, jak k němu kdysi došel Georges Seurat.

Obrazy nás oslovují přirozeností, s níž stylizuje přírodní tématiku, ať už máme na mysli motivy oblak, mořských vln, deště nebo květin či kamenů. Vše je podáno s citem pro kultivovanou

barevnost a v pevné kompozici. Barbora Křivská maluje světy, do nichž by bylo lákavé vstoupit. Rozhodně je příjemné se na ně dívat, protože jejich pozitivní energie mění atmosféru všude, kde se s nimi setkáme.

Petr Volf, kritik umění a spisovatel

Barbora Křivská (roz. Hölzelová) se narodila 5. července 1976. V letech 1990 až 1994 studovala na pražské Výtvarné škole Václava Hollara a v období 1994 až 2000 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v atelieru „Sklo“ profesora Vladimíra Kopeckého. Během studií absolvovala několik studijních pobytů ve Francii (Marseilles) a Německu (Coburg). Vedle volné tvorby se věnuje spolupráci s architekty (barevné řešení fasád, prosklená schodiště, niky), dále se zabývá designem skla, interiéru a ilustracemi. Samostatně vystavuje od roku 2000.