Asambláž II

Výstava Asambláž II navazuje na výstavu z roku 2006, která proběhla u nás v galerii a v plném znění se jmenovala Závažná hra aneb česká a slovenská asambláž. Na této výstavě se nám tehdy podařilo shromáždit opravdu výkvět českých a slovenských autorů, kteří se touto technikou zabývali, což byli Libor Fára, Jaroslav Vožniak, Bedřich Dlouhý, Eduard Ovčáček, Běla Kolářová, Otis Laubert a mnozí další. Ani v současném pokračování výstavy nechybí velká jména této techniky – Jan Švankmajer, Jiří Kolář, Adolf Hoffmeister, Vladimír Preclík, Zdena Fibichová nebo Lubomír Přibyl.

Když nahlédneme do slovníku cizích slov či wikipedie na heslo Asambláž, dozvíme se toto: „Asambláž je výtvarná technika, která dává dvojrozměrnému obrazu třetí, prostorovou dimenzi. Dalo by se říci, že je třírozměrnou obdobou koláže. Plocha obrazu není pojednána pouze malířsky, ale jsou na ní navíc různými technologickými postupy fixovány další předměty nebo jejich části, např. lisováním, vázáním, svářením či nýtováním.“

Zlatá éra asambláže ve 20. století proběhla ve dvou etapách, a to jednak ve 20.–30. letech v období dadaismu a surrealismu (vzpomeňme například na Kurta Schwitterse, Marcela Duchampa či Maxe Ernsta), asambláž tehdy vznikala jako tajemná hra plná překvapivých významů. Druhou etapou rozmachu asambláže bylo Československo v 60. letech, ale i o něco později, asambláže z tohoto období navazují na odkaz amerického pop-artu 50.–60. let, umělců jako Robert Rauschenberg, Jasper Johns či Claes Oldenburg.

Technika asambláže se od té doby vyvíjí a odráží se ve všech možných směrech výtvarného směřování konce 20. století a první čtvrtiny 21. století, takže ji můžeme nalézt mezi autory art brut, v surrealistické skupině, u tvůrců geometrické abstrakce a u řady výtvarníků dalších rozličných směrů. Současní autoři zastoupení na výstavě využívají nové netradiční materiály pro tvorbu asambláží – Ivan Komárek plastické tácky či výrobky z umělé hmoty, Veronika Richterová kůži, a sama tuto techniku nazývá kožáž, Xénie Hoffmeisterová využívá vázací drát, Jan Švankmajer tradičně využívá zvířecí kosti.

vystavující: Jiří David, Zdena Fibichová, Ferda z Brna, Josef Hampl, Adolf Hoffmeister, Xénia Hoffmeisterová, Vladimír Jarcovják, Jiří Kolář, Jiří Korec, Ivan Komárek, Martin Mainer, Vladislav Mirvald, Jaromíra Němcová, Daniel Pešta, Miroslav Polcar, Vladimír Preclík, Lubomír Přibyl, Veronika Richterová, Jan Švankmajer, Jaroslav Urbánek, Aleš Veselý