Antonín Jirát: Keystone

A10
EXT JESKYNĚ – NOVÁ SKÁLA
Pozorovatel měsíce tváří v tvář s Novou skálou, když vede svůj kmen
kolem řeky v ranním svítání. Téměř zapomněl na hrůzy noci, nic se
totiž po počátečním hluku nestalo, takže si ani nespojuje tohle
zváštní zjevení s nebezpečím nebo strachem. Není tu nic, co by ho
mělo znepokojovat.
Je to krychle o straně asi patnáct stop široká, vytvořená z nějakého
zcela transparentního materiálu, je skoro obtížné ji zahlédnout,
vyjma momentů, kdy světlo dopadá na její okraje. Neexistují žádné
přirozené tvary, se kterými by mohl Pozorovatel měsíce objekt
srovnat. Přestože je přirozeně opatrný v kontaktu s novými věcmi,
neváhá přistoupit blíže. Nic se nestane, tak pozvedne svoji ruku a
dotkne se teplého tvrdého povrchu.
Po několika minutách intenzivních myšlenek, dojde k brilantnímu
vysvětlení. Je to skála, samozřejmě, a musela se tady objevit v
průběhu noci. Je mnoho rostlin, které takto vyrůstají – bílé a
dužnaté, tvarované jako oblázky, které se zjevují v hodinách
temnoty. Je pravdou, že jsou malé a zaoblené, zatímco tato je velká
a hranatá;
10/13/65 a14
————————
A10
POKRAČOVÁNÍ
ale mnohem větší filosofové, než Pozorovatel měsíce budou schopni
přehlédnout podobně nápadné odchylky od daných zákonitostí.
————————
Nejranější technologický moment lidské rasy, humanoid, pozvedá ze
země kost jako svůj první nástroj – jako svoji první zbraň – aby ji
poté vyhodil k nebi ve znamení triumfu.
Materiál nehraje roli, kost, větev; transparentní krystalová
struktura, chladný kovový povrch, polystyren, teplo, dotek zcela
neznámého a zároveň okamžitě povědomého. Střet vědomí.
Pozorovatel měsíce je první z lidí obracející své zraky k nebesům, k
nepoznaným a novým obzorům.
————————
Letecká doprava budoucnosti je od 70. let až podezřele
stabilizovaná. Concord je snem minulosti, ke kterému stále vracíme,
aniž bychom byli schopni jej dosáhnout. Po 9/11 se vše trochu
zkomplikovalo s intenzitou kontrol. Sledování filmů z 50. a 60. let,
ve kterých lidé přijíždí k svému letadlu autem je už jen další
minulé sci-fi. EasyJet a ostatní nízkonákladovky nám vše ekonomicky
zjednodušily a my rádi odevzdali své pohodlí. V nadcházejících
letech (a při následujících letech) půjdeme ještě dál s plány na
vertikální sedačky a zamezení možnosti mít na palubě přiruční
zavazadlo, do kterého by se Vám bez problémů vešli všechny věci na
krátkou cestu. Pro takové lety přece potřebujete jen pas, telefon s
palubním lístkem a laptop. Místa není nazbyt.
————————
Česká umělecká scéna je přece jen stále trochu izolovaná. Ale už i
“my” se pomalu dostáváme do jetset módu. Kurátorské cesty z jedné
strany světa na druhou, hledání “nových” umělců, které jste minuli v
magazínech a v nekonečných e-flux newsletterech. Cesty umělců na
rezidence a výstavy, kde jen to je možné. Jestli jedete na kraj
Prahy, do Brna nebo do Amsterdamu už vlastně nehraje roli.
————————
Monolith, v originálním Clarkově a Kubrickově scénáři kryšťálová
krychle, umožnil našim prapředkům schopnost pochopit a využívat
prostředky z jejich přirozeného okolí. Monolith Antonína Jiráta
otvírá na moment okno do našich utopií. “Prostě přistálo ve
Vršovicích letadlo”, říká. Fragment letadla, fragment vizí a
představ, očekávaných, nenaplněných, plánovaných, křehkých. Klín z
materiálu náchylného vůči klimatickým podmínkám, přístupný a
nabízející se veřejnosti, tekoucí čas postupné entropie. Neznámý
objekt už nebudeme číst jako novou skálu, která přes noc v proluce
vyrostla. Na první pohled jde o intervenci do veřejného prostoru,
pokud něco víte o kontextu lokálních výstavních aktivit, nebo si při
cestě tramvají kolem prostě řeknete, že jde o podivně umístěný
billboard. Chce to trochu víry a představivosti, nevinné oči
pračlověka (nebo poučeného diváka současného umění, zvláštní
blízkost), abyste se s jeho rolí sžili. Způsobí letadlo ve
Vršovicích chuť vyhazovat do vzduchu “kosti”? Umožní nám Jirát
možnost přehodnotit náš jetset mód? Naši expandující
internationalizaci? Nebo si hned v telefonu objednáte letenku do
města s výstavou, o které jste včera četli?
10/13/65 a25
————————
A14
POKRAČOVÁNÍ
nejistě před svou tlupou.
Přestože je veterán mnohých zápasů u okraje vodní plochy, Jedno-Ucho
nebyl nikdy napaden nepřítelem, který by prve nepředvedl rituál
bojovného běsnění, a hlavně nikdy nebyl napaden zbraní. Jen v
záblesku si všiml pozvednutého kyje než jej těžká stehenní kost
antilopy ponořila do temnoty.
Ostatní v omráčení obdivují ukázku nové síly Pozorovatele měsíce.
On sám přehlíží, lehce zaražen celou scenérii. Je nyní pánem světa a
není si úplně jistý, co se stane dál. Ale jistě na něco přijde.

pořádají: Čtyři dny a Start Vršovice
podpořili: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
www.ctyridny.cz