Antonie Zichová – Co když mám krásné boty, ale žádnou duši

Když někdo změní svůj postoj, říká se, že si převlékl kabát. Co když si ale někdo oblékne jiné boty? Mají boty vliv na naši osobnost, mění to, jak působíme nebo jak se chováme?

Antonie Zichová ve výstavě Co když mám krásné boty, ale žádnou duši předestírá zamyšlení nad vlastní tělesností a jejími přesahy v převlékání. Zkoumá různé obsese a fetiše, které nás v životě provázejí, vychází především ze svých vlastních obsesí.

Ve světě, kde se mísí každodennost a fiktivní prvky, si vezmeme boty ušité z vlasů a vydáme se na procházku, kde není jisté, zda se nevrátíme jako někdo jiný. Ale nedá se nic dělat, není cesty zpět.

místo konání: HIDDEN UMPRUM, Nádraží Holešovice – u vstupu podchodu pro chodce