Anja Manfredi – Favorite Tools

První výstavou roku 2015 představuje Galerie současného umění a architektury v Českých Budějovicích rakouskou umělkyni Anju Manfredi.

Charakteristickými rysy její fotografické tvorby jsou především koláže, které tvoří jakési tabla, jenž  vytvářejí a probouzejí řadu asociací. Nelze však zmínit v rámci tohoto představování pouhé zaměření se na koláž jako takovou. Dílo Anji Manfredi je velice vrstevnaté a sahá od „klasického“ analogového přístupu, fotografického aktu a procesu, až k věnování se kresbě, filmu, objektům i prostorovým instalacím a performance.

Na počátku tvorby Anji Manfredi se lze setkat  s díly, kde je patrný zájem o proces inscenace a figury vlastního těla. Postupně se však propracovala k obrazovým i textovým reprodukcím, tedy archivnímu materiálu, získávanému z knižních zdrojů, především se zájmem o lidské tělo z historického pohledu. Tyto materiály z různých období a kulturně společenských souvislostí, díky novému uchopení, nabízejí nové perspektivy pohledu na historiografii těla. 

Zkoumání lidského těla se dostává stále více do popředí autorčiny tvorby, vytváří akce a interpretace prostřednictvím osob ze svého okolí, především s přáteli vídeňské scény soudobého a výrazového tance. Hledá podstatu vztahu mezi vědomými inscenacemi a každodenními, tedy samozřejmě prováděnými gesty a pohybem. 

Slovy Judith Butler, která uvádí, že „ Těla jsou ztělesněním možností, jenž jsou podmíněny i omezeny historickými konvencemi“ lze přiblížit novější autorčiny práce. Jako například Opakované realizace Isadory Duncan s Robertou Lima /2009/, nebo Osvětlení gesta / 2011 /, kde pracuje se třemi tanečnicemi v rámci interakce s modely klasického ukáznění těla. 

Pojem historična v díle Anji Manfredi odkazuje na proměnlivost konvencí a skutečnost, jak  se v rozličných historických epochách projevují koncepty a vnímání těla různými způsoby. 

V rámci projektů vztahujících se přímo k problematice těla je nutné připomenout sérii Re – enacting tanečních idolů, v této montáži spojuje výrazový tanec Loïe Fuller, která se proslavila výrazovým použitím splývavých kostýmů a barevných světelných efektů, a Anitu Berber, varietní tanečnici v Berlíně 20. let, s níž se pojily historky o skandálech. Obě tanečnice byly známy i originálním, nekonformním myšlením a tím, že volně prožívaly svou sexualitu a své tělo při tanci /včetně nahoty/, osvobozovaly od jeho nutkání. 

Tyto práce Anji Manfredi reflektují normování a ukáznění těla a znázorňují, že těla nejsou nikdy úplně osvobozena od společenských a kulturních norem.

Anja se narodila v roce 1978 v rakouském Lienz. Vystudovala uměleckou fotografaii  na škole Friedla Kubelky > 1999 – 2005 / kde dnes sama působí jako ředitelka / 

a jeden rok > 2010< studovala v atelieru Evy Schlegel na vídeňské Akademii umění.

Má za sebou nespočet samostatných i kolektivních výstav v Rakousku i zahraničí 

a v roce 2010 získala Theodor Körner Preis. Vedle své tvorby a pedagogické činnosti působí velmi často rovněž v roli kurátorky výstav.

Anja Manfredi se snaží s věrností analogové fotografii, aby dokázala pomocí svých „oblíbených nástrojů“, propojit to, co jí fotografie nabízí. Právě propojení nástrojů a konkrétních obrazů tvoří základ této českobudějovické výstavy, kde se divák může seznámit s reprezentativním průřezem současného autorčina díla, doprovozeného textovým zamyšlením Maren Lübbke-Tidow.

Kurátor : Michal Škoda