Anežka Kovalová – Věci a místa

Anežka Kovalová je malířka tiché samoty. Ve svých obrazech a kresbách nám vypráví o tom zásadním, důležitém a podstatném, co jí život v Sobotíně přináší. Jsou to obrazy míst, věcí, přírodních živlů. Věcí banálních, všednodenních, zároveň ale důležitých, svým způsobem existenciálních a archetypálních. Obrazy i kresby mají silně redukovanou barevnost, po odklonu od olejomalby je její zásadní malířskou technikou tempera na různých deskách nebo plátně, u kreseb pak uhel na papíru.

Autorka sama ke své tvorbě uvádí: „Mou pravdou je pravda staré dřevěné podlahy. Je to bílé světlo v okně. Zbylé stopy sněhu na ploše Země. Omletý kámen. Stěna lesa. Předjarní nahota zahrad. Kánonický tvar hrušky. Samota místa. Ztemnělý keř. Stůl a zeď. Kopec a cesta. Vítr. Padání deště, světla a tmy. Ticho těchto věcí a událostí. Země, která říká: ‚Jsi ze mě.‘ To všechno je v nekonečných proměnách její odvěká abeceda a kreslením či malováním z ní vyhledávám vlastní znaky k pojmenování skutečnosti, ve které se čas Země protnul s časem člověka.“

Anežka Kovalová (*1949) v letech 1967–1973 studovala na AVU u profesora Karla Součka. Do roku 1981 spolupracovala s otcem, sochařem Jiřím Jílkem. Od roku 1993 se podílela na dramaturgii Galerie Jiřího Jílka v Šumperku. Vystavuje od roku 1975, samostatně od roku 1978. Řadu samostatných výstav měla společně se svým manželem, výtvarníkem Miroslavem Kovalem. Střídá malbu s kresbou a okrajově i s grafikou. Celý život žije v Sobotíně v podhůří Jeseníků, v místě, které je zásadním zdrojem inspirace její celoživotní tvorby.