Andros Foros – Dítě věčnosti

“Potom dítě rostlo, až zemřelo a stal se z něho chlapec.” (Jiří Orten)

Vizuální umělec Andros Foros (*1993) vnímá motiv dítěte jako iniciační nástroj k dialogické formě mezi různými věky uvnitř jedné jediné bytosti, ovšem vždy s důrazem na nevinnou dětskou tvář a křehkou disproporční růstovou anatomii, jež navenek fungují jako matoucí zrcadlení a křehké mimikry. Rozpory, které v tomto introspektivním „dialogu“ vznikají, se propisují do povahy autorových soch, obrazů a kreseb. Někdy jde o něžná nedorozumění, nechtěné či trapné detaily, jindy o přímá, bezohledná jednání, hororová překvapení a traumatická prozření.

Nové abstrahované strukturální obrazy vytvářejí kontrapunkt k trojrozměrným sochám. Tvoří dvě polarity autorské podprahové mnohoznačnosti. Zatímco sochy zhodnocující i barevnou polychromii promlouvají jinotajným jazykem symbolu, znaku a alegorie, obrazy šíří dusivou nebarevnou atmosféru prostřednictvím sériového opakování symbolů-stínů, uvězněného vířivého pohybu a amorfního bezčasového rámce.

Dítě věčnosti v díle Androse Forose vykazuje herní princip ironizující sebereflexe realizované skrze intuitivní návraty k vnitřní, polozapomenuté mapě rozporuplného dětství, v níž jsou zapouzdřeny, jako viteály či relikvie smrti, imperativy dohanějící nás v každém věku. Už autorův pseudonym Andros Foros vystupuje z nepaměti dětství, aby se stal zástupnou identitou v boji s neúprosným časem. Hrdinství se potom jeví jako nikdy nekončící přítomnost.

kurátor: Petr Vaňous

místo konání: Hala 40, Holešovická tržnice