Architektura zmocňující se prostoru: Alfred Neumann – život a dílo

Kurátor: Rafi Segal, Tadeáš Goryczka a Jaroslav Němec

Výstava významného moderního architekta, brněnského rodáka a pozdějšího studenta vídeňské Akademie, kde studoval pod vedením Petera Behrense. Po ukončení studií se ve 20. letech věnoval návrhům nábytku a následně i staveb, a to v Paříži (1925), Alžírsku (1928–1929) a krátce též v Jihoafrické republice. Během druhé světové války byl pro svůj židovský původ deportován posledním transportem do koncentračního tábora Terezín. Roku 1947 reprezentoval Československo na srazu Congrès International d'Architecture Moderne (CIAM) v anglickém Bridgwateru. Po únoru 1948 emigroval do Izraele, kde žil a působil až do roku 1965. V roce 1952 začal učit na Izraelském technologickém institutu, známém jako Technion, v severoizraelské Haifě, kde se posléze stal děkanem fakulty architektury. Roku 1953 se opět zúčastnil srazu CIAM, tentokráte ve francouzském Aix-en-Provence, kde reprezentoval Izrael. V roce 1958 se vydal na cestu kolem světa, aby nalezl nové inspirace. O rok později založil vlastní architektonický ateliér, do něhož přizval dva své žáky z Technionu: Cviho Heckera a Eldara Šarona. Společně vyhráli mimo jiné soutěž na návrh budovy radnice ve městě Bat Jam. V letech 1961 až 1963 probíhala, souběžně s realizací projektu arabského města AnRafa, výstavba nájemního domu Dubiner v Ramat Ganu dle návrhu Neumannova ateliéru. Ve svých šedesáti pěti letech z Izraele odešel a přestěhoval se do Kanady, kde začal učit na univerzitě Laval v Québecu, založil školu architektury a kde na podzim 1968 po krátké nemoci zemřel.

Dům umění, Galerie Jaroslava Krále
Malinovského nám. 2, Brno
Otevřeno: út – ne 10 – 18 h