Aleš Růžička
ALEŠ RŮŽIČKA – NOMEN OMEN
Jméno – osud. Růže je symbolem jara a krásy. Její rychle uvadající květ symbolizuje pomíjivost a zároveň pro svých pět okvětních plátků uspořádaných do nikde nezačínajícího ani nekončícího kruhu věčnost. Jako pentagram upomínal na záhady a tajemství. V křesťanství je s ním spojována představa nebeského ráje, plného rozkvetlých keřů. Zároveň krvavá červeň a trny jsou aluzí mučednictví, utrpení a bolesti. Rosa Dolorosa, růže bolestná, růže mystická. Nomen – omen. Osudovým námětem malíře Alše Růžičky jsou květiny. Rostliny v květináči, ve váze, svázané v kytici, živé, uvadající, suché. Staly se dlouhodobě úběžníkem jeho tvorby. Alešovy květinové kompozice vyjadřují pocit sounáležitosti s květinou a vyrůstají na tématech, jak je přináší život – tátovy pracovní stoly, máminy balkony, svatební tulipány, synkovy bábovky – pískové květy, nazdobené utrženým kvítkem sedmikrásky. Když život, tak se vším všudy. Květina vzchází, jde do květu, odkvétá, vydá plod, vadne. Odedávna provází člověka všedními dny i životními zlomy, od vítání při narození, přes svatbu, která je příslibem dalšího života, a nakonec až na hrob. A každý zahradník ví, že pro nový život na záhonech není nad dobře vyzrálý kompost.
Téma je důležitá věc. Přesto lze u tematicky vyhraněného Aleše nadhodit heretickou myšlenku, že téma je ve skutečnosti záminkou pro samotný akt malby. Malování je mu fyzickou činností a zároveň rituálem, dionýským tancem nad plátnem, přinášejícím vyčerpání i následnou obnovu sil. Krotí napětí mezi extatičností a rozmyslem, jež naposledy vynesla vlna romantismu. Smyslovostí a mimořádnou citlivostí ke zrakovým a hmatovým hodnotám se Aleš dotýká barokního výrazu podobně jako Josef Navrátil v koloristických akcentech svých vývěsních štítů či materii dokonale vystihující Karel Purkyně. Laťka je vysoko.
Lucie Šiklová
Aleš Růžička se narodil 31. 8.1977 v Táboře, žije a pracuje v Praze. Studoval na Střední průmyslové škole keramická v Bechyni (1991 – 1995) a na AVU v Praze (1995 – 2002) u Františka Hodonského, Antonína Střížka a Michaela Rittsteina. V roce 2006 získal cenu Václava Chada na IV. zlínském Salónu Mladých. Je zastoupen v Národní galerii v Praze, Galerii Felixe Jeneweina v Kutné Hoře, Galerii Ještě-R v České Třebové, Sbírce města Jajce, BiH a soukromých sbírkách v ČR i v zahraničí.
