Aleš Novák – A ztichlo celé nebe

Člověk se rodí obdařený tvořivou svobodou, kterou v rámci synergie z etymologického hlediska řeckého původu tohoto slova můžeme chápat jako tradici otců, současně však jako spolupráci mezi lidmi, ale také jako spolupráci s naším stvořitelem, ať již jej chápeme z náboženské spirituální stránky nebo z pozice matky přírody, která nás konejší a uzdravuje. Pokud budeme chápat stvoření člověka jako „obraz“, tak jde jen o nárys, kresbu, která je určena pro lidskou aktivitu, která obrazu dává barvy a světlo.

Tvorbu Aleše Nováka lze vztáhnou na tuto rovinu tvořivé svobody, protože sám autor je na cestě hledání současné spirituality nahlížené z duchovní perspektivy reflektující jak dramata věků, tak skrytá tajemství v zpřítomnění v krajině. Pokora, s jakou Aleš Novák přistupuje k přírodě a ke spiritualitě, otevírá kontext křesťanské tradice, ze které autor čerpá pro své obrazy a sochy inspiraci v rovině abstraktní formy projevu. Současně se v jeho díle objevuje formální symbolika vycházející z barokních a klasicistních malířských a sochařských předloh, které jsou však v autorském uchopení poznamenané lehkostí formy odkazující k intermediální poloze jeho díla. 

Mýty, krajina a zjevy jsou obdařeny v jeho pojetí tajemstvím. Prostorové objekty – sochy, tak parafrázují organické bujení a jsou jakýmsi přepisem krajinomalby do prostoru. Výstavu A ztichlo celé nebe je nutné vnímat jako celek, který návštěvníka pohltí, tak jako nás obklopí příroda, pokud jí jdeme procítěně naproti. V podání Aleše Nováka lze tak vztáhnout paralelu ke stvoření člověka, jako ke kresbě, která je tvořivou silou dotvořena a modelována barvami a světlem vlastním životem člověka, a to jak činností uměleckou, tak duchovní. Autor tak otevírá možnost prožívání současnosti z duchovní perspektivy.

kurátorka: Lenka Sýkorová