Alena Kučerová – Bod, obraz, krajina

Východiskem všeho, co Alena Kučerová (*1935) jako výtvarnice vytvořila během více než šedesáti let, je kresba. Potřeba řádu a přesnosti přivedla Alenu už na sklonku 50. let k vyjadřování pomocí geometrických forem, kterými zobrazovala představy abstraktní (Nádherné úterý, Slavnost) i konkrétní (Skaliska, V moři), tato geometrie však nepůsobí chladně, přímky a křivky nejsou naprosto rovné a jako by se chvěly. Brzy pak vystřídala kreslení perem grafickou technikou označovanou jako suchá jehla a v první polovině 60. let přidala k vyrytým liniím body vzniklé prorážením plechu, ke kterému ji podnítila práce dědečka ševce, propichujícího kožené podrážky a zatloukajícího do nich floky. Těmito perforacemi časem lineární grafiku zcela nahradila a prodírkované plechové pláty nejen otiskovala, ale vystavovala je také jako svébytné artefakty, někdy doplňované barvami, jejichž sestavy různě obměňovala. Jinde však barvy považovala za nadbytečné a zdůrazňovala světlost čisté základní plochy. Takto vylehčené perforace použila zejména u figurálních vodních výjevů.

Na konci 60. let Alena začala vedle abstraktních a figurálních kompozic zobrazovat krajiny. Vrcholu v tomto směru dosáhla v 80. letech na Staroboleslavsku, kraji svých předků. Tyto rozměrné grafické obrazy prostých, zdánlivě nezajímavých námětů, jako je můstek přes strouhu v rozlehlé rovině, vytvořené minimem výrazových prostředků, takřka z ničeho, se staly oslavou země, volného prostoru, světla a ticha. Po nich jako protiklad prostornosti následovaly obrazy houštin, hlavně lesních, přívětivých a přitom tajuplných, jimž ukončila svou grafickou činnost poté, co pozbyla tiskařský lis. Techniky perforace se však nevzdala a z dírkovaných plechů udělala objekty nového druhu, když je začala vsazovat do rámů složených z neobvyklých předmětů, jako jsou větvičky nalezené v přírodě a odhozená prkénka.

Ve své pozdní tvorbě Alena vyjádřila svou lásku k přírodě i novou touhu po barvách dvojím typem obrazů, jejichž námětem jsou květiny. Vytváří je jednak plošnou, nebývale hutnou malbou na plech, jednak skládáním z kusů pestrobarevných textilií nebo vyšíváním. Koncentrace a nezávislost tvůrčí práce řadí Alenu Kučerovou k osobnostem současného uměleckého světa.

koncepce výstavy: Jana Hladíková, Jaroslav Pecka

text: Jaromír Zemina