Alena Anderlová – Proměna

Již téměř dvacet let uplynulo od roku 2005, kdy Alena Anderlová absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze a vrátila se do rodných Klatov. I zde, stranou hlavního dění, si dokázala uhájit svou tvůrčí svobodu, systematicky pracovat a prosadit se na celorepublikové scéně. Dnes už má za sebou rozsáhlé ucelené dílo, které během těchto let prezentovala na několika samostatných výstavách, v poslední době dokonce na tak prestižních adresách, jako je českokrumlovské Egon Schiele Art Centrum (2020), Galerie Václava Špály v Praze nebo zámek Klenová v jejím rodném kraji (obě 2021). Nyní se poprvé samostatně představuje i v Galerii města Plzně.

Její osobní rukopis i poetika se ustálily velmi záhy. Základní linii její tvorby představují figurální kompozice, zasazené do nějakého temného prostoru. Často jde přímo o noční scény, prozářené nejrůznějšími světelnými efekty. Světlo a tma zastupují střet kontrastů, který je pro ni typický: v jejích plátnech na sebe naráží divočina a civilizace, příroda a technika, racionalita naší každodennosti a romantika dobrodružství. Tyto obrazy však stále vychází ze známé reality, kterou pouze jemně posouvá směrem k absurditě nečekaných situací.

V roce 2014 se však u ní objevily obrazy ještě jiného typu, které nakonec vyústily v rozsáhlou sérii volně spojených prací, kterou nyní prezentuje v Plzni. Už to nejsou výseky imaginární skutečnosti, ale schémata založená na pravidelném uspořádání, formální podobnosti tvarů a přechodu jednoho v druhý. Jestliže v prvním případě by její práce mohly tvořit obrazový doprovod nějakého románu, nyní připomínají ilustrace učebnic či vědeckých publikací. Základní ingredience ale zůstaly zachovány, ať už to je imaginace a absurdita, vztah přírody a techniky, nebo určitý romantický náboj. Také ve svých „realistických“ scénách často pracuje s opakováním naprosto stejných prvků, jež skutečnost mění v ornament, v těchto obrazech však stejnou hranici ohledává z opačné strany: její sugestivní malba v divákovi vyvolává dojem, že tyto formy ve stavu přerodu jsou naplněny nějakým zvláštním, někdy až hrozivě působícím vnitřním životem. Jako by nám tím chtěla demonstrovat, že pod zjevnou skutečností ještě existují určité hlubší zákonitosti, jež lze nahlédnout pouze imaginací.

kurátor: Marcel Fišer