Aleksandra Przybysz, Tomasz Kawecki – The Biodegradable Space

Ve slovanském folklóru lidé obdařovali domy antropomorfními rysy: dům-tělo. Věřilo se, že dům vede svou vlastní existenci a hraje v rodinném životě roli podobnou člověku. Hranice vymezující polohu opuštěných míst se rozšiřovaly směrem ven. Jsou přízrakem předchozího prostoru, mlžným oparem, skrze který člověk tápe. Jsou to prostory nepřítomnosti, zbavené i sebe sama.

Tato místa byla poznamenána osobní tragédií, která se odehrála za zavřenými dveřmi domu. Při pohledu na tyto prostory má člověk dojem, že události, které se zde odehrály, se stále znovu odehrávají prostřednictvím paměti místa. Zkoumáme vzájemné vztahy mezi historií daného místa a tím, jak se v něm po odchodu člověka utváří ruderální biotop. Příroda je nejen eko-svědkem historie, ale také jejím nositelem a následkem. Proč se lidé některých míst bojí a jak je příroda ovlivňuje?