Adam Vít – Can’t Run but
Karel: „V posledních obrazech dochází k jakémusi vyprazdňování, a to prostřednictvím vnější a krátkodobé odpovědnosti, která je těmto obrazům dána. Odpoutají se od svých původních okolností (emoce v ateliéru, design…). To se stává jejich ozdobou. Je to dočasné, kontextuální a nelze to chápat jako nedostatek, ale spíše jako vnitřní a zajímavou součást existence.”
Marie: „Důležitý je určitý neklid forem z tohoto procesu stávání se. Není to okamžitý proces ve smyslu přelévání jednoho pocitu do druhého, ale spíše přechod z jednoho šálku do druhého šálku, do dalšího (nebo od šálku přes sklenici až po…). Materiál, i když se na povrchu zdá velmi čirý, je docela těžké rozeznat. A magický proces stávání se, což je protínání dvou říší, je trochu neohrabaný. Na skutečném předmětu a na obrazu předmětu něco nesedí (a obrazem nemyslím ani tak „obraz”, jako spíš to, jak jste si ho představovali…).“
Pes: „Umělecké dílo je čas obrácený naruby, jsou to rozbité kusy z celku. A význam je vytvářen interpretací, tedy rekonstrukcí, tohoto času. Divák je tak ve skutečnosti tvůrcem. Umělec jim dal jazyk, kterým se začínají vysvětlovat. Umělecká díla se stávají spojovací tkání pro myšlenky a odhalení diváka. Umělecká díla se pro diváka stávají zrcadly, v nichž se mohou znovu prohlížet (a toto „přehledávání“ je důležité, protože se každý den mění). Každý den navštěvujeme různé obchody a vždy se zkoumáme v jejich zrcadlových skleněných stěnách.“
