Adam Turzo –⁠ Spectacle: Residuum

V letních měsících se promítací sál Kina CIT na Radnické proměňuje v prostor pro místně specifické instalace, revidující médium pohyblivého obrazu i situaci kinoprojekce. Spectacle: Residuum Adama Turza zastavuje čas v jedné sekvenci nebo filmovém políčku, kdy se ocitáme v mezeře mezi akcí a reakcí, v bodu dokonané destrukce, těsně před plným uvědoměním si důsledků tohoto činu. Akt zániku ovšem není náhlou a nepředvídatelnou nehodou, spíš nás obléká do zvířecí kůže z bajky o vařené žábě. 

Metafora apokalypsy je v případě instalace Adama Turza zhmotněná v prostorové instalaci, reagující na fyzický prostor hlediště a jeviště. Ústřední scénu tvoří civilní oltář se zbytky obroušených keramických nádob a elektrické brusky. Objem i rozsah všudypřítomného hliněného prachu svědčí o rozsahu destruovaných předmětů i dlouhých hodinách broušení. Prašná krajina uvnitř black boxu kinosálu a materiál hlíny asociuje celou řadu obrazů: jakousi zvláštně vychýlenou archeologii budoucnosti, zánik civilizace skrze destrukci tradice keramiky sahající až k pravěku, ale také biblické motivy stvoření a zániku člověka: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země (…) dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.” (Genesis).

Subtilnost materiálu i celé scény působí silně kontemplativním dojmem. Z přílišného pohroužení a příjemné estetické melancholie vytrhává a pozornost uzurpuje pouze vyleštěný brusný kotouč a nenáhodná vzpomínka na legendárního Horsta Fuchse, symbolu dobře roztočeného mechanismu spotřební apokalypsy.