Adam Kencki: Zase doma

Zase doma. Karol Sidon píše v prvním díle tetralogie o liškách, co dávají dobrou noc, něco v tom smyslu, že židé nebyli nikdy nikde dlouho doma. Neustále je odněkud vyháněli a museli se stěhovat, tak si svoje doma nosili s sebou a bylo pro ně zkrátka tam, kde se zrovna nacházeli. Ne že by autor chtěl svoje zcela dobrovolné potulování po světě srovnávat s útrapami židovského národa, ale stěhoval se od svých osmnácti asi čtrnáctkrát. Žil nebo déle pobýval v Česku, Polsku, Dánsku, Nizozemsku, Španělsku, Portugalsku a posledně v Izraeli.

Pojmy „doma“, „domov“ a „venku“ procházejí celou autorovou tvorbou od samého počátku. V roce 2012 se po několika letech cestování po Evropě a vytírání podlah v hostelech vrátil na svatbu své sestry, a zároveň začal studovat v ostravském ateliéru Michala Kalhouse. Ze všeho nejvíce fotografoval svoji rodinu, hlavně prarodiče. Prostě mu chyběli a chtěl s nimi strávit co nejvíce času. Možná, že si předtím neuvědomoval, jak důležité pro něj „doma“ je, i když názvy některých souborů a výstav (O tom, co jsem dělal venku, Quality time, Dům U sta koček, Grandfather´s Suitcase, No Visitors After Midnight, My Life with R, O tom, co jsem dělal v Jeruzalémě) by asi mohly dost napovědět. Teprve při čtení Sidonovy knihy jako by Adamovi došlo, že doma není o místech, ale o lidech.

Tato výstava je o tom, kdo je pro Adama doma. 

kurátorka výstavy: Lucia L. Fišerová

Adam Kencki se narodil v roce 1986 v Karviné. Vystudoval Ekonomii a Management cestovního ruchu, Ateliér tvůrčí fotografie u Michala Kalhouse v Ostravě a Ateliér Reklamní fotografie u Jaroslava Prokopa ve Zlíně. Nedávno se zase přestěhoval, už po patnácté. Vyklíčilo mu semínko bavlníku z Jeruzaléma, a tak už se těší, až si z vypěstované bavlny nechá ušít triko.