Martina Janošová: Vlněna

Srdečně zveme na vernisáž výstavy Vlněna autorky Martiny Janošové. 

Martina Janošová

Nezávislá fotografka a absolventka brněnské Photogenie, v současné době studentka ITF v Opavě. Pomocí fotoaparátu vytváří obrazy, kterými zprostředkovává své vidění světa všem, kteří chtějí nahlížet pod povrch všední reality. Do povědomí vstoupila především jako fotografka „opuštěných míst”, a to díky svému poetickému mapování postupného zániku brněnské továrny Vlněna. Fotografovala poslední tři roky života známé textilní továrny Vlněna Brno – od dob zdánlivého klidu zapomenutých post-industriálních zákoutí, až po poslední okamžiky továrny, neboť některé záběry budov vznikaly těsně předtím, než se do železobetonových konstrukcí zakously demoliční stroje. V posledních letech se stále víc věnuje lidem. I tam se snaží zachytit nejen vnější podobu člověka, ale hlavně jeho příběh – podobu jeho duše. Jejím hlavním zájmem jsou citlivé a zasněné vhledy za kulisy současného světa – nás, mocných a zároveň nemocných.

Vlněna byl jeden z nejstarších a i nejrozsáhlejších továrních komplexů na zpracování vlny v Brně. Nacházel se mezi ulicemi Dornych, Přízova a Mlýnská. Počátky historie tohoto komplexu sahají do 18. století, kdy zde vznikla textilní manufaktura Josefa Biegmanna. V první půli 19. století továrnu provozovala rodina Bochnerů. V druhé polovině 19. století až do arizace již rodina Stiassny. Nacházela se zde například jedna z nejmodernějších přádelen na mykanou přízi ve střední Evropě. Po konfiskaci majetku rodiny Stiassny zakoupil továrnu na začátku války německý továrník Julius Kunert. Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a sloučena do národního podniku Vlněna. Sloučeny byly i do té doby oddělené továrny, které po roce 1945 vytvořily jeden rozsáhlý areál. Ve správní budově Bochnerova paláce bylo umístěno podnikové ředitelství národního podniku Vlněna. Objekt byl k textilní výrobě využíván až do roku 2008, kdy byla odstavena poslední linka menší soukromé firmy Vlnako, jež pokračovala v tradiční vlnařské výrobě. Areál tvořily různorodé budovy, od nejstarších zděných, často s litinovými sloupy, nebo dřevěnými záklopovými stropy a po dominantní železobetonové skeletové konstrukce ve tvaru písmene L, které tvořily nároží ulice Dornych a Přízova. Za tradičně nejhodnotnější části areálu je považován neorenesanční Bochnerův palác z 60. let 19. století. Jedinečný byl však tento areál jako celek. 

Po roce 2008 se areál nacházel v neutěšeném stavu. Přes snahu památkářů, aby byl objekt jako komplex uznán kulturní památkou, případně alespoň jeho nejhodnotnější část, Ministerstvo kultury tyto návrhy zamítlo. Jedním z původních záměrů jak budovy využít, bylo po vzoru západních realizací vystavět v prostorech loftové byty. Tento projekt však nebyl uskutečněn z důvodu přílišné finanční náročnosti. Částečně byly prostory využívány pro dílny desítek řemeslníků a ateliéry brněnských umělců, i jako prostory pro výstavy a koncerty.