Lodovica Guarnieri: Green Offshores. Nature at War

Zelené offshory. Příroda ve válce

Krajina byla vždy projektem koloniálních mocností. Od rekultivace půdy v holandských poldrech v 17. století až po nedávné opětovné zalesňování Negevské pouště, tvorba krajiny – a pojmu příroda – byla vždy využívána k uchopování imperiální expanze západní kultury a civilizace jako přirozeného a neutrálního jevu. Jak kolonialismus bez ustání konstruoval krajinu, stala se krajina architekturou používanou jako zbraň, ale také pojmenováním a zpodobněním hospodářských, vojenských a kulturních norem. Zelené offshory tyto pojmy podrobují bádání tím, že zkoumají spojení mezi válkou a některými ikonickými krajinami v Haagu, hlavním městě míru a spravedlnosti OSN. Příběhy, kterými nizozemský kapitál sám sebe od 19. století definoval, zdůrazňují jeho urbanistický a ekonomický rozvoj ve vztahu k mezinárodní diplomacii a míru – přičemž však byla prosperita města spojena s kolonialismem a jeho proměnami od jávských plantáží po obchodování v oblasti bezpečnosti a obrany. Zahrady kolem Paláce míru (1913) a Mezinárodního trestního soudu (2016) jsou vstupním bodem do dvojího vyprávění o městě. I když představují ve vývoji mezinárodního míru a jurisdikce dva opačné póly, a to jak chronologické, tak i koncepční, jejich podoba a materialita svědčí o kulturním vlivu korporací a válčení na prostorovou reprezentaci a performativitu těchto pojmů.

Zahrada obklopující Palác míru byla navržena jako vrcholný symbol míru a neutrality. Pro její výzdobu architekti použili to, co považovali za „mírumilovné rostliny“: druhy bez trnů, s drobnými lístky, které umožnily proudění světla a vzduchu a nevrhaly výrazné stíny. Mezi použitými rostlinami byly i vzácné exempláře přivezené do Nizozemí v důsledku imperiálních válek v jihovýchodní Asii. Ačkoli tedy představovaly mírový prostor, tyto rostliny současně symbolizovaly holandské koloniální bohatství pocházející z výroby antimalarik a vojenské okupace cizích území.

Na straně druhé pak byla krajina, která obklopuje Mezinárodní trestní soud, navržena jako model demokratické architektury. Tím, že zde je zopakováno typické holandské panorama dun, architekti použili její přirozené rysy jako zbraň k vytvoření vysoce militarizované krajiny. Výšky dun, rostliny, keře a typologie stromů fungují jako prostředky dozoru a prevence terorismu. Příroda je uplatněna a navržena do podoby městské krajiny snižující riziko, přičemž poskytuje bezpečnost mírovým, příjemným a „transparentním“ způsobem.

Sledováním vztahu mezi plánováním a ideologií za těmito dvěma význačnými stavbami odhalí přednáška vojenské hospodaření, technologie a teritoria spojené s těmito krajinami a také formy vyprávění v prostoru týkající se míru a internacionalismu, které byly použity pro propagování koloniální a neokoloniální formy nadvlády.

Lodovica Guarnieri (Itálie, 1989) je badatelka a tvůrkyně na volné noze. Ve své práci zkoumá souvislosti mezi kulturou, historií a politikou prostřednictvím instalací, performancí a textů. Působila jako výzkumná pracovnice a kurátorská asistentka výstavy The Way Beyond Art ve Van Abbemuseum a také jako vědecká asistentka bienále Manifesta 12. V současné době je postgraduální badatelkou v Centru pro výzkumnou architekturu (Centre for Research Architecture) na Goldsmiths, University of London. Je držitelkou magisterského titulu v oboru Social Design z Design Academy Eindhoven v Nizozemí a dále bakalářského titulu cum laude z Nuova Accademia di Belle Arti v italském Miláně.

Přednáška je součástí doprovodného programu výstavy Queer Nature. 

Přednášku podpořilo Velvyslanectví Nizozemského království v České republice.

Úvodní foto: Mezinárodní trestní soud, Haag. Foto: Jannes Linders, courtesy of Stroom Den Haag.