Posthuman

Základem konceptu výstavy je pohled na současnou lidskou existenci z téměř geologické časové perspektivy. Instalace navozuje dojem sbírky v muzeu, kde jsou vystaveny nalezené objekty, dokumentace částí architektury, zbytků infrastruktury apod. Planografické tisky ukazují rozpadlé městské aglomerace rozdrcené na kousky v podobě deformované geologické struktury. Součástí výstavy je kromě objektů fotografií a tisků i zvuk a video. Velký kus asfaltového povrchu silnice vydává zvuky velkoměsta, projíždějících aut, vzdálených lidských hlasů a podobně. V rozpadajícím se mobilním telefonu běží náhodně nalezená a někdy poškozená vide s útržky záznamů ze současného světa.