Možná se tě občas na něco zeptám

Ve své práci Tereza sleduje několik paralelních linií. Jednu z nich lze označit jako rozvíjení schémat a principů. Autorka je ve své tvorbě nejvíce spjata s fotografií, kterou zkoumá zevnitř i z venku. Část svého dlouhodobého zájmu o zevní zkoumání představuje v projektu připraveném do prostor kavárny Nová Scéna ND. Tento projekt se trochu vymyká všem zaběhnutým užíváným termínům. Nejedná se ani o výstavu v pravém slova smyslu, ani o akci či performance. Do prostoru kavárny přináší umístěním několika fotoaparátů fenomén fotografování (buď fotografování se nebo fotografování si něčeho). Tento rozšířený společenský jev rozděluje do několika jednoduchých, základních schémat, tvoří pro ně pevně danné místo a nenásilným způsobem vybízí k interakci, ať jen mentální nebo i fyzické.
Další, podstatná část, kterou bychom mohli nazvat pokračováním či výsledkem nám zatím zůstává skryta. To co je obsahem fotoaparátů, které se stávají jedinými permanentními svědky celé intervence do prostoru, je zatím tajemství.

Štěpánka Šimlová / kurátorka