Výstava 66 prací představuje dva nové soubory malíře, kreslíře a konceptuálního fotografa Václava Stratila. Architektonického řešení jejich prezentace se ujal slovenský umělec Tomáš Džadoň.

Nejvlastnějším obsahem 66 prací je čas. Třicet tři kreseb a třicet tři fotografických autoportrétů odkazují k jeho plynutí a odžívání. Zatímco časosběrným cyklem pasových fotografií je soustředěna pozornost na proměny autorovy civilní podoby, abstraktní kresby tuší a propiskami jsou záznamem času prožívaného při jejich vytváření. Stopy vnějšího času jsou kladeny vedle stop času vnitřního, prožívaného.
Významné jsou také Stratilovy návraty k postupům a výtvarnému výrazu, jimž se věnoval v minulosti. Zatímco fotografie nadále pořizuje v komunálních fotografických ateliérech, do kterých dochází od počátku 90. let, kdy vytvořil svůj stěžejní soubor Řeholní pacient, kresbami se vrací až k rýsovaným kresbám, kterým se věnoval ještě o desetiletí dříve. Jestliže se tak k fotografiím vážou pojmy jako stáří a stárnutí, u kreseb se nabízejí pojmy paměť, rekapitulace či syntéza.

Ke specifickému zažívání času vede rovněž architektonické řešení Tomáše Džadoně, který stavebními úpravami prostoru sjednotil podobu místností a pravidelným střídáním kreseb a fotografií dal výstavě pevný, monotónní rytmus. Jeho pojetí je svébytnou interpretací Stratilových souborů, umocňující význam odchylky (melodie) nad jasně definovaným rámcem (rytmem). Návštěvník má být provázen stále tím stejným a zachycován odlišnostmi.

66 prací vypovídá o různých podobách prožívání a reflexe času a zároveň je kontemplací o stáří a jeho identitě.