A duch se vznášel nade mnou

Jan Vaněk (*1957 Tábor) je výtvarník, člen skupiny Pilky (Radek Brož, Roman Dvořák, Roman Trabura), působící na české výtvarné scéně v osmdesátých letech. Sám výtvarný autodidakt vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích. Kromě společných výstav skupiny Pilky byla jeho tvorba zastoupena např. v roce 1989 na legendární výstavě Popis jednoho zápasu. Česká výtvarná avantgarda 80. let, manželů Ševčíkových. V současnosti pracuje jako stavební technik.

Výstava obrazů Jana Vaňka z přelomu osmdesátých a devadesátých let není jen ohlédnutím se za minulostí. Jeho velká abstraktní plátna nemají nic společného s abstrakcí ve smyslu odhlížení (abstrahování) od skutečnosti ani s abstrakcí, která experimentuje s barvou a podložkou jako médiem.

Jan Vaněk ve svých malbách pracuje s ryze křesťanskými symboly, s křesťanskou symbolikou barev. Dalo by se říci, že každý jeho obraz je autorovo krédo, vyznání víry, které je vyjádřeno moderním jazykem protínajících se vertikálních a horizontálních linií či překrývajících se barevných ploch. Ačkoli si pro své vyjádření zvolil abstraktní řeč geometrických tvarů, nedokonalost lidského světa je v ní přítomna skrze autorův rukopis, jenž odporuje strojové preciznosti. Přítomnost lidského prvku je zvýrazněna vrypy a šrámy, nechtěnými zásahy do obrazové plochy vzniklými časem, jež obohacují plátna o další významovou rovinu.

Na ústředním obraze Krev a voda zásah do černého čtverce (středu latinského kříže s modrými a červenými rameny) umocňuje symboliku nicoty a smrti člověka. Odkazuje tak ke Kristově ukřižovanému tělu, z jehož probodeného boku vytryskla voda a krev, jež pomyslně stéká v několika pramenech po ploše plátna. Téma lidské nesmrtelnosti, jejíž je kříž symbolem, je přítomno i v ostatních dílech. Na malbě Vzkříšení se od tmavého horizontu zvedá k nebi rozšiřující se kužel světla, žluté barvy, která symbolizuje splynutí s Bohem.

Jan Vaněk již několik let nemaluje. Na jeho výtvarnou tvorbu upomíná mariánský obraz v průčelí jeho domu v Horních Hrachovicích na pomezí jižních Čech a Vysočiny, kde žije v ústraní se svou rodinou vzdálen jakémukoliv uměleckému provozu. Jeho obrazy z přelomu osmdesátých a devadesátých let vypovídají o autorově střídmém a poctivě formulovaném postoji nejen ke své víře, ale i ke světu samotnému.

Marianna Placáková