Ladislav Babuščák: Krev Hrdinů

Šestá výstava Studia Hrdinů s názvem Krev Hrdinů reaguje na uvedenou inscenaci Krev Wälsungů režírovanou Katharinou Schmitt. Výstava je situovaná v rozsáhlých prostorách Studia Hrdinů.

Více než konkretního mýtu si Ladislav Babuščák všímá hrdiny jako takového a jeho mýtické cesty zrodem, životem a smrtí. Autor ve své konceptuální fotografické instalaci prezentuje témeř abstraktním způsobem univerzální príběh hrdiny, přičemž používá prvky typické pro jeho tvorbu, jako je apropriace, reference na kinematografii, či vesmír. Typická je i práce s asociací, obraz viděný skrze předložené. Krev Hrdinů je výstava, kde to nejdůležitější není zobrazeno, ale vyvstává v prostoru mezi jednotlivými částmi instalace. Souhvězdí Eridanus: Řekou je toto seskupení zváno odedávna. Pro Babyloňany však představovalo Eufrat, pro Egypťany Nil, pro Římany Pád.

V Řecké mytologii se k řece Eridanus pojí tento příběh: Syn boha slunce Helia a pozemské ženy Faethón se vydal svého otce navštívit na nebe. Prý mu nikdo nevěří, že je synem boha. Proto žádal svého otce, aby mu na důkaz půjčil sluneční spřežení. Helios dlouho váhal, ale nakonec souhlasil. Prosil však syna, aby jel opatrně, ani příliš vysoko, ani nízko. Koně zapřažení do slunečního spřežení ale poznali, že je řídí nejistá ruka a jeli kam se jim zachtělo, nejdříve vysoko a potom příliš blízko k zemi. Žár spaloval zemský povrch, vysoušel řeky a lidé z těch krajů mají od té doby snědou kůži. Nakonec učinil Zeus Faethonově jízdě přítrž a mladíka srazil bleskem do řeky Eridanus. Faethon se zabil a jeho tělo pohřbily na břehu řeky nymfy. Helios si z žalu zakryl tvář a nastala noc uprostřed dne. Faethonova matka putovala po světě i se svými dcerami a hledala syna. Když našla jeho hrob, proměnily se žalem v olše. Heliovy slzy kanou každé ráno z nebe jako rosa.
 
 kurátorka: Tereza Sochorová Horáková