Poslední výstava v Galerii Petr Novotný před letní galerijní pauzou je věnována obrazům pražského malíře Jiřího Matějů. Tato jeho třetí výstava zde je výsledkem dlouholeté spolupráce, předchozí dvě výstavy se konaly ještě v Galerii ad astra, nyní premiérově v tomto prostoru.
Matějů se narodil roku 1960 ve Šternberku na Moravě. Od roku 1980 do 1982 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze, v letech 1988 – 1994 na Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru prof. Bedřicha Dlouhého. 1995 – 1997 působil jako odborný asistent na akademii u prof. Miloše Šejna a prof. Bedřicha Dlouhého. Od roku 1997 má svobodné povolání. Žije a pracuje v Praze.
Jiří Matějů začínal jako figuralista, už na Akademii však opustil narativní pojetí obrazu a začal ve svých obrazech řešit vztah barvy a světla. Tomu se s obměnami věnuje doposud. Jeho díla vycházejí z minimálního výtvarného jazyka, s výrazným akcentem na mentální a optický účinek barvy. Realita nebývá jejich předobrazem, není přepisována, pouze citována jako fragmentární vzpomínka na události, s ní se pojící souvislosti. Geometrické prvky a jejich sestavy v obraze odkazují k vizuální hře, otevřeným možnostem aktualizace skutečnosti. Obrazy, sestavené z lineárních segmentů, jsou provedené většinou čistým barevným pigmentem a vytvářejí husté prostorové vektory, jindy zase zářivá, pulsující energetická pole.
Autor sám ke své práci uvádí: „O své práci píšu nerad. Myslím si, že interpretace obrazů se liší s každým jednotlivým divákem, a proto nemohu a nechci předjímat jeho vnímání svými názory nebo snad návody. Právě naopak – spoléhám na různost v myšlení a cítění – a činí mi obzvláštní potěšení odlišná čtení obrazů, jejich neočekávané konotace a osobní pozadí každé vizuální zkušenosti. Pokusím se tedy říci pár slov o svém vztahu k obrazům obecně.
Zdá se mi paradoxní, že právě “nová média” v oblasti fotografie, filmu nebo digitálních technologií odkázala malovaný obraz do patřičných mezí klasické vizuality a sama se ortodoxně usadila v prostoru “mimésis”, reprezentace skutečnosti a vyprávění – když ne toho velkého – tedy alespoň tradičně formulovaného příběhu.
Malovanému obrazu – tomu, kterému dnes přikládám zásadní význam a který mě zajímá – tak zůstala témata otázek a namáhavá naděje vymknout se osvojené logice implikované pojmy prezentace a re-prezentace a pokoušet se ukazovat tím “co je” na to, “co není”, co teprve přichází, ale nikdy není definitivně přišlé a nemůže být absolutně tady. Obraz se ze své podstaty vzpírá vnímání přísné linearity času – a oproti například filmu – je absence souvislého plynutí, kauzality významů, jeho předností, je způsobem vizuálního myšlení.
Každá barva – podle mého mínění – má svou jedinečnou magickou hodnotu, svou míru v souvislosti s ostatními barvami a svou psychologickou úroveň. Souhrn jednotlivých úrovní otevírá hloubku prostoru nikoliv v obraze, ale před ním. Geometrii, komponovanou barevnými poli a liniemi, chápu jako metaforu skutečnosti.“

Jiří Matějů / SkyBlue
14. května – 26. června 2014
Galerie Petr Novotný, Heřmanova 35, Praha 7
Otevřeno úterý, středa, čtvrtek 12 – 18 hod.
Vernisáž ve středu 14. května v 18 hod. za osobní účasti autora