RCR Arquitectes – NEHMOTNÉ HMOTNÝM

RCR Arquitectes, patří k velice respektovaným současným architektonickým atelierům nejen v rodném Španělsku. V roce 1988 jej založili Rafael Aranda, Carme Pigem a Ramon Vilalta. Jejich stavby velice citlivě komunikují se svým okolím, vyhýbají se zbytečným či rétorickým formám, spojují zároveň pečlivost a sílu. RCR Arquitectes sídlí ve městě Olot v provincii Gerona. Krajina okolo tohoto malého města, v němž se tento tým architektů v roce 1988 etabloval, měla zásadní vliv na jejich dílo.
„Žít a pracovat v souladu s krajinou“ – tento slogan doprovází katalánský ateliér RCR Arquitectes již od samého počátku. I to je jeden z důvodů, proč se architekti usídlili ve městečku Olot, rozprostírajícím se na úpatí Pyrenejí.Přestože svá díla vytvářejí daleko od pulzující Barcelony, na několika zásadních projektech ukazují, že venkovské prostředí není modernímu pojetí architektury zcela cizí. Navzdory naprostému porušení zažitých stavebních koncepcí příhodných pro tato místa korelují jejich architektonická díla s okolní krajinou křehce, a v naprostém souznění s přírodou. Použitím patinující oceli, známé pod názvem Corten, jež významně zpomaluje rychlost koroze, tak ateliér RCR zapojil do svých staveb materiál, naprosto se ztotožňující s charakterem okolní přírody.
Carme Pigem, jedna z architektů RCR, která se v loňském roce zúčastnila konference Architektura mimo centra v Liberci – mimo jiné řekla: „Po studiu ve velkém městě jsme se přirozeně vrátili do města našeho, tedy Olot. O jiné možnosti jsme ani nepřemýšleli, neboť nám to přišlo zcela logické. Od našeho profesora jsme do života dostali důležitou radu – Prvního velkého klienta musíte odmítnout. Až za vámi, začínajícími architekty, někdo přijde a bude vám nabízet obrovský projekt na nesmírně atraktivním místě, odmítněte ho. Je to past. Mnoho talentovaných architektů strávilo první roky své kariery honbou za chimérou. Výsledkem bylo pouze spousta zbytečně utracené energie, kterou mohli věnovat malým, ale smysluplným projektům. – Takže když za námi přišel investor a nabízel možnost práce na komplexu o více než 300 bytů s výhledem na Atlantský oceán, řekli jsme: Ne“…. 

Poté, co RCR Arquitectes v Olot postavili několik domů, stadion, restauraci a penziony, ukazují na díle Horizon House ve španělské Gironě, dokončeném v roce 2007, podstatu své práce a topografický přístup. Toto sídlo je doslova zasazeno do hřebene pahorku, ze kterého v pravidelných intervalech vystupují rovnoběžnostěny ze skla a oceli. Podobně citlivý přístup nabízí však řada dalších projektů. Jen namátkou – Převlékací kabiny v Olot (1998), Kulturní centrum Riudaura (1999), Lehkoatletický stadion v Olot (2001), Vinařství Bell-Lloc v Palamos (2007), Public Space Teatro La Lira v Ripoll (2011), několik soukromých domů, či v roce 2014 pro změnu ve francouzském Rodez – otevřené pozoruhodné Muzeum Soulages.
Vedle častého použití materiálu, jakým je zmiňovaný Corten však RCR využívají rovněž předností, které nabízí sklo. Lze vzpomenout práci, kde s ním pracují prostřednictvím hry barevných filtrů – u budovy mateřské školky Els Colors v Manlleu, nebo práci s tématem transparentnosti ve věhlasné restauraci s hotýlkem Els Cols v Olot.
V tamní bambusové zahradě se můžeme setkat rovněž s dalším prvkem – kovovými lištami, vyzdvihující přírodní metaforu. Ty pak nacházíme v jedné z „mimo – španělských“ realizací, kterou je stavba krematoria v belgickém Hofheid, kde tyto lišty tvoří obklad vnějších stěn, symbolizující listoví stromů. Architekti tak docilují toho, že vzduch a světlo se dostávají do skulin budovy, narušují hmotnou schránku a výsledkem je to, co je v daném případě záměrem, ale i důležitým tématem RCR Arquitectes – „zhmotnění nehmotného“.
Značná vnímavost přírody dovedla architekty rovněž k další aktivitě a tou je již dlouhou řadu let působení v pozici konzultantů Přírodní rezervace vulkanické oblasti La Garrotxa. 
Dílo / architektura / RCR je velice silně spjato s místem, na kterém se nachází, a rovněž je potřeba hovořit o silné atmosféře, kterou vyvolává.
Svoji první výstavu nejen v Čechách, ale ve východní Evropě vůbec nepředstavují tzv. portfoliovou prezentací, tedy „pouhými“ obrázky již realizovaných staveb, ale jak sami uvádějí „Prostřednictvím fotografií / Hisao Suzuki, Emiliano Roia, Pep Sau, Marc Checinski / můžete zažít různou atmosféru v architektonických prostorech, jako v architektonických areálech…a učinit hmatatelným to, co je nehmatatelné“.