Přišlí včas
Místo konání: Novoměstská radnice, p. o., Praha 2
Karlovo nám. 1/23, 120 00 Praha 2
út–ne 10–18 h
Dlouhodobá Neviditelná výstava má individuální otevírací dobu. Během akcí a koncertů se otevírací doba může lišit.
Café Neustadt denně 10–24 h
Přišlí včas Pavel Vošický
Kurátor: David Bartoň
Pavel Vošický je živočich až nesnesitelně politický a daleko méně něco jako „umělec“ ve smyslu konvenčním. Váhal vystavovat svoje práce, protože nevěří, že by jeho obrazy, jejich sdělení a sentimenty (zejména moderovaný vztek) mohl dobře pochopit někdo jiný. Má pravdu do té míry, že jeho život se zahrnutí do obecných dějinných schémat jedinečně vzpírá. Ideologie a jejich režimy, stejně jako státní školská nalejvárna potřebuje bezpohlavní „dějiny“ o všech a o nikom. Takovému výkladu dějin nemůže názor vskutku samostatného člověka připadat, než jako diverze, nevyváženost a konspirační teorie. Vošický v diverzi, nevyváženosti a konspiraci vyrostl a vytrval, zaplať Pánbůh!
Do vězení přišel v začátku 60tých let za veřejné projevy čiré „nenávisti k socialistickému zřízení“, kterých se dopouštěl pravděpodobně od dětství. Za totéž jej poslali po umístěnce na Borech i k černým baronům, ale za totéž jej také agilní komunista, rektor Adolf Hoffmeister přijal a udržel na UMPRUM.
Vošický emigroval po 68 roce a v Americe výtvarně – politicky pracoval, agitoval ve volbách prezidentských i senátorských. Řeklo by se – úspěšný art director kampaní. Studoval k tomu všemu ve washingtonských knihovnách, konzultoval svoje navenek bizarní i realistické teorie s ledaským, různě proslulé odborníky na ledacos nevyjímaje, i s pamětníky unikátních dějinných jevů. Letoval z toho všeho svůj jedinečný názor o své době a měnil ho často podle nově nalezených fragmentů. Nemaje systém, věrně sledoval skutečnosti.
Obrazy a kresby, které něco z jeho vizí obrážejí ve formě skoro plakátové nebo komixové, jsou toho pochopitelně jen odrazem. Několik desítek perokreseb z 60tých až 90tých let minulého století zůstalo k dispozici autorovi, ostatní zůstalo někde na jeho cestách. Shodou šťastných nedopatření vznikl na půdě veřejnoprávní televize jako dokument Vošického výklad českých dějin.
Už deset let si P. Vošického všímají v centru Prahy kolemjdoucí, jak usilovně nožíkem seškrabává černý reklamní výlep z obecního mobiliáře a vůbec odevšud. Tímto neokázalým ale permanentním výkonem – performancí a demonstrací svého druhu, přesně zasahuje chabost, resp. absenci praktické politické práce. Zároveň se tím nabízí srovnání jeho výkonu s připitomělostí současného (konceptuálního) umění. Jen místy u svého díla křikne nebo pohrozí, jinak „drží hubu a slouží dál“, což vpravdě „je to nejkrásnější!“.
Přišlí včas Pavel Vošický
